Při řešení kontextu ve výkladu smlouvy, primárním referenčním bodem je Vídeňská úmluva o smluvním právu („Vídeňská úmluva“). Vídeňská úmluva byla přijata dne 23 Smět 1969 OSN.[1] Pro původní strany vstoupila v platnost dne 27 leden 1980.[2] Vídeňská úmluva představuje jeden z nejdůležitějších nástrojů smluvního práva a je známá jako „smlouva o smlouvách“.[3] Od dnešního dne, Vídeňská úmluva byla ratifikována 116 státy a podepsal 45 ostatní.[4]
Pokud jde o úvahy o kontextu při výkladu smlouvy, zřejmým výchozím bodem je článek 31 Vídeňské úmluvy. Nicméně, jakkoli se to může zdát paradoxní, slovy autora, toto a další ustanovení Vídeňské úmluvy potřebují ke správné aplikaci „návod“, protože zdaleka nejsou přímočará.[5]
Má se za to, že některá pravidla Vídeňské úmluvy představují „odrazem mezinárodního obyčejového práva“, a některé neratifikující státy to dokonce výslovně uznaly.[6] Například, pravidla výkladu zakotvená v článcích 31 na 33 Vídeňské úmluvy jsou považovány za součást mezinárodního obyčejového práva.[7]
Článek 31 Vídeňské úmluvy, Obecné pravidlo výkladu
1. Smlouva bude vykládána v dobré víře v souladu s obvyklým významem, který je dán podmínkám smlouvy v jejich kontextu a ve světle jejího předmětu a účelu.
2. Kontext pro účely výkladu smlouvy zahrnuje:, kromě textu, včetně jeho preambule a příloh:
(A) jakákoliv dohoda týkající se smlouvy, která byla uzavřena mezi všemi stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy;
(b) jakýkoli nástroj, který byl učiněn jednou nebo více stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijat ostatními stranami jako nástroj související se smlouvou.
3. Musí se vzít v úvahu, společně s kontextem:
(A) jakékoli následné dohody mezi stranami týkající se výkladu smlouvy nebo uplatňování jejích ustanovení;
(b) jakákoli následná praxe při uplatňování smlouvy, která zakládá dohodu stran ohledně jejího výkladu;
(C) jakákoli relevantní pravidla mezinárodního práva použitelná ve vztazích mezi stranami.
4. Termínu se přikládá zvláštní význam, pokud se prokáže, že to strany zamýšlely.
Článek 31 se nazývá „obecné pravidlo“, v opozici vůči „doplňkové prostředky výkladu“ přiložený v článku 32 Vídeňské úmluvy. Má se za to, že mezi těmito dvěma ustanoveními existuje hierarchie: Článek 31 má přednost pro zachování jednoduchého jazyka smlouvy, vzhledem k tomu, že článek 32 se lze dovolávat pouze v případech, kdy čl 31 vyrábí"dvojznačný, obskurní, zjevně absurdní nebo nepřiměřené výsledky“.[8]
„kontext“ pod článkem 31 je, proto, obojí souvisí s (i) text smlouvy, včetně jeho preambule a příloh (tj., Sekce 1 a 2) a do (ii) identifikaci dalších položek uvedených v odstavcích ve Vídeňské úmluvě (A) a (b) sekce 2 článku 31. Vídeňská úmluva tak stanoví „materiál, který je třeba brát v úvahu jako formující kontext“.[9] Souvislosti pod článkem 31 nesmí být zaměňována s „okolnosti […] závěr“ smlouvy podle čl 32, který souvisí, například, do "politicko-ekonomické pozadí“ uzavření smlouvy.[10]
Primárním důvodem pro zkoumání kontextu při výkladu smlouvy je potvrdit běžný význam daný podmínkám smlouvy nebo takový význam identifikovat v případě pochybností..[11]
Jako komise pro mezinárodní právo (ILC) potvrdila ve svých komentářích k návrhům článků smluvního práva, „Jakmile se zjistí – a v tomto bodě byla Komise jednomyslná –, že výchozím bodem výkladu je význam textu, logika naznačuje, že „obvyklý význam, který mají být přikládány podmínkám smlouvy v jejich kontextu a ve světle jejího předmětu a účelu“, by měl být prvním prvkem, který je třeba zmínit. Podobně, logika naznačuje, že prvky obsažené v „kontextu“ by měly být zmíněny jako další, protože tvoří součást textu nebo s ním úzce souvisejí“.[12]
Kontext smlouvy vyplývající z jejího textu – podmínky smlouvy v jejich kontextu
Bezprostřední kontext smlouvy zahrnuje gramatickou konstrukci nebo syntax ustanovení, ve kterém se nachází slovo, které vyžaduje výklad..[13]
Názvy a nadpisy mohou také sloužit jako vodítko pro určení kontextu při výkladu smlouvy. Například, v plamen v. Bulharsko, tribunál analyzoval článek 17 (v části III) Smlouvy o energetické chartě, který má název „Neuplatňování části III za určitých okolností“, a která si vyhrazuje právo stran odepřít výhody této části III (tj., hmotnou ochranu investorů podle části III) na jakoukoli právnickou osobu vlastněnou nebo ovládanou státními příslušníky státu, který není smluvní stranou ECT, pokud tento subjekt nevykonává podstatnou podnikatelskou činnost ve smluvním státě, ve kterém je zřízen. Tribunál se opíral o nadpis části III, aby potvrdil svůj výklad, že odepření ochrany podle článku 17 pouze vyloučila práva z části III, ale nebránila jí ve výkonu jurisdikce podle části V k určení, zda, na faktech, Článek 17 byl řádně vyvolán (Bulharsko vzneslo námitku týkající se jurisdikce na základě toho, že čl 17 bylo použitelné, tj., neexistovala žádná práva, která by mohla zakládat nárok podle části V).[14]
Dalším prvkem, který lze vzít v úvahu pro určení kontextu při výkladu smlouvy, je preambule smlouvy, která obvykle zahrnuje cíle, motivace a úvahy při sepisování smlouvy[15] protože pomáhá pochopit a identifikovat účel a předmět smlouvy.[16]
Interpunkce také hraje roli při výkladu podmínek smlouvy v jejich kontextu.[17]
Konečně, souvislost mezi podmínkami smlouvy v jejich kontextu a „předmět a účel“ smlouvy, jak je uvedeno v článku 31(1) Vídeňské úmluvy je ilustrován v Aplikace Úmluvy o předcházení a trestání zločinu genocidy kde ICJ rozhodl, že „bylo by to v rozporu s předmětem ustanovení [Článek VI Úmluvy o genocidě] vykládat pojem „mezinárodní trestní tribunál“ restriktivně s cílem vyloučit z něj soud, který, jako v případě ICTY, byla vytvořena na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN přijaté podle kapitoly VII Charty.“[18] A to navzdory skutečnosti, že Soudní dvůr tento přístup nespojoval s žádným konkrétním ustanovením obecného pravidla výkladu; jednoduše přečetl předmětné ustanovení v jeho kontextu, aby zohlednil jeho předmět a účel.[19]
Kontext smlouvy vycházející z dalších zdrojů
Tady, kontext ve výkladu smlouvy lze nalézt v dalších zdrojích uvedených v článku 31(2), které jsou součástí textu smlouvy, preambule a přílohy.
za prvé, odstavec (A) zmiňuje dohody týkající se smlouvy uzavřené mezi všemi stranami v souvislosti s uzavřením této smlouvy. To se obvykle skládá z diplomatických nót, například, vyměněny v souvislosti se smlouvou.[20]
Pak, odstavec (b) uvádí nástroje vytvořené jednou nebo více stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijaté ostatními stranami jako nástroje související se smlouvou. To lze ilustrovat na exekutivních nařízeních nařizujících převod íránských aktiv vydaných prezidentem Jimmym Carterem, když byly podepsány Alžírské dohody. 19 leden 1981, ukončení íránské krize s rukojmími, které byly zcela oddělenými dokumenty od dohod a byly přijaty Íránem. Později se na ně spoléhal Tribunál zabývající se íránsko-americkými nároky za účelem výkladu dohod.[21]
Jak zdůraznila ILC ve svém komentáři k návrhu článků smluvního práva, „Princip, na kterém toto ustanovení [Článek 31(2)] je založeno na tom, že a jednostranný dokument nelze považovat za jeho součást „kontextu“ ve smyslu článku 27 [aktuální článek 31] pokud nejen to bylo učiněno v souvislosti se závěrem smlouvy, ale její vztah ke smlouvě byl přijat stejným způsobem u ostatních stran.“
navíc, podle článku 31(3), společně s kontextem, tlumočník musí zvážit:
(A) jakékoli následné dohody mezi stranami týkající se výkladu smlouvy nebo uplatňování jejích ustanovení;
(b) jakákoli následná praxe při uplatňování smlouvy, která zakládá dohodu stran ohledně jejího výkladu;
(C) jakákoli relevantní pravidla mezinárodního práva použitelná ve vztazích mezi stranami.
Doplňkové prostředky tlumočení
Článek 32 Vídeňské úmluvy, Doplňkové prostředky tlumočení, poskytuje:
Je možné uchýlit se k doplňkovým prostředkům výkladu, včetně přípravných prací smlouvy a okolností jejího uzavření, za účelem potvrzení významu vyplývajícího z použití článku 31, nebo určit význam při výkladu podle čl 31:
(A) nechává význam dvojznačný nebo nejasný; nebo
(b) vede ke zjevně absurdnímu nebo nepřiměřenému výsledku.
Řada tribunálů se tímto článkem zabývala 32 Vídeňské úmluvy připouští rekurs jako doplňkový prostředek výkladu nad rámec smlouvy „přípravné práce“A„okolnosti jejího uzavření“, jak je naznačeno slovem „počítaje v to“, na jiné doplňkové prostředky výkladu, které lze použít k potvrzení významu vyplývajícího z použití článku 31 Vídeňské úmluvy.[22] Tyto tribunály rozhodly, že „Článek 38(1)(d) Statutu Mezinárodního soudního dvora stanoví, že soudní rozhodnutí a nálezy se použijí pro výklad mezinárodního práva veřejného jako „pomocného prostředku“. Proto, tyto právní materiály lze považovat za „doplňkové prostředky výkladu“ ve smyslu čl 32 VCLT.“[23]
Jak je zmíněno výše, tyto doplňkové materiály by měly, nicméně, sloužit soudu pouze k potvrzení předchozího významu nebo k vyřešení problému výkladu vyplývajícího z článku 31.[24]
Kontext ve výkladu smlouvy, proto, pokrývá širokou škálu prvků, a to jak vnitřních, tak vnějších prvků smlouvy. Spolu, tyto složky pomáhají porozumět ustanovením smlouvy.
[1] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 1: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 2.
[2] Vídeňská úmluva o smluvním právu (Vídeňská úmluva), 23 Smět 1969.
[3] Vídeňská úmluva, 23 Smět 1969.
[4] Záznam ve Sbírce Smlouvy OSN o Vídeňské úmluvě (poslední přístup 25 duben 2024).
[5] R. Gardiner, Výklad smlouvy (2nd edn., 2015), str. 7.
[6] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 1: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 17.
[7] R. Gardiner, Výklad smlouvy (2nd edn., 2015), str. 163.
[8] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 6: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 118. Vychází to ze znění článku 32 Vídeňské úmluvy, který zní následovně: „Je možné uchýlit se k doplňkovým prostředkům výkladu, včetně přípravných prací smlouvy a okolností jejího uzavření, za účelem potvrzení významu vyplývajícího z použití článku 31, nebo určit význam při výkladu podle čl 31: (A) nechává význam dvojznačný nebo nejasný; nebo (b) vede ke zjevně absurdnímu nebo nepřiměřenému výsledku.“
[9] R. Gardiner, Výklad smlouvy (2nd edn., 2015), str. 197.
[10] R. Gardiner, Výklad smlouvy (2nd edn., 2015), str. 197.
[11] R. Gardiner, Výklad smlouvy (2nd edn., 2015), str. 198.
[12] komise pro mezinárodní právo, Návrhy článků o smluvním právu (1966), Články 27-28 (z nichž články Vídeňské úmluvy 31 a 32 se vyvíjel prakticky beze změny), Cmt. 9.
[13] Vidět, např., Přistát, Spor o ostrovní a námořní hranici (Salvador/Honduras: Zasahující Nikaragua) Rozsudek, 11 září 1992, ICJ Rep. 351, nejlepší. 373-374, kde šlo o to, zda má ICJ pravomoc vymezit sporné námořní hranice. Otázka na formulaci zněla, zda věta v dohodě mezi stranami sporu „určení právního stavu“ bylo ekvivalentní „vymezení“. ICJ rozhodl, že zatímco slovo „určit" v angličtině (a "určit" ve španělštině) může potenciálně znamenat vymezení, musel být chápán v jeho specifickém kontextu. V daném případě, předmět slovesa "určit“ nebyly samotné námořní prostory, ale spíše jejich právní situace, zejména ve srovnání s jinými souvisejícími smlouvami. dodatečně, rozhodnutí zdůraznilo, že obě strany ve sporu uznaly, že spor byl spíše záležitostí suverenity než delimitace. Proto, ICJ dospěl k závěru, že tlumočení „určit“ znamenat vymezení v tomto kontextu by bylo v rozporu s širším kontextem smlouvy a záměry zúčastněných stran.
[14] plamen v. Bulharsko, Případ ICSID č. ARB / 03/24, Rozhodnutí o soudní příslušnosti, 8 Únor 2005, pro. 147.
[15] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 6: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 206.
[16] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 6: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 206.
[17] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 6: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 207.
[18] Aplikace Úmluvy o předcházení a trestání zločinu genocidy (Bosna a Hercegovina proti Srbsku a Černé Hoře) 26 Únor 2007, ICJ Rep. 43, nejlepší. 160 a 445.
[19] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 6: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 210.
[20] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 6: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 116.
[21] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 6: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 116.
[22] The Canadian Cattlemen for Fair Trade v. USA, Cena za jurisdikci, 28 leden 2008, pro. 50; Chevron Corporation (USA) a Texaco Petroleum Company (USA) proti. Ekvádor, Případ č. PCA. 34877, Prozatímní cena, 1 prosinec 2008, pro. 121; Caratube International Oil Company LLP v. Kazachstán, Případ ICSID č. ARB / 08/12, Rozhodnutí o prozatímních opatřeních, 31 červenec 2009, pro. 71.
[23] The Canadian Cattlemen for Fair Trade v. USA, Cena za jurisdikci, 28 leden 2008, pro. 50; Chevron Corporation (USA) a Texaco Petroleum Company (USA) proti. Ekvádor, Případ č. PCA. 34877, Prozatímní cena, 1 prosinec 2008, pro. 121; Caratube International Oil Company LLP v. Kazachstán, Případ ICSID č. ARB / 08/12, Rozhodnutí o prozatímních opatřeních, 31 červenec 2009, pro. 71.
[24] E. Shirlow a K. Gore, Kapitola 6: Úvod do VCLT a jeho role v ISDS: Pohled zpět, Těšit se, v E.. Shirlow a K. Gore, Vídeňská úmluva o smluvním právu ve sporech mezi investory a státem: Evoluce a historie (2022), str. 118.