V Egyptě již dlouho existuje arbitráž, ačkoli zůstalo mnoho let nekodifikováno. V devatenáctém století, Egyptské právo bylo směsí práva šaría a evropského práva. za prvé, Egyptská legislativa následovala islámské „Fiqh“, kodifikovaný v „Medjella“, která obsahovala pravidla související s rozhodčím řízením.[1] Arbitráž v Egyptě se pak řídila čl 501-513 občanského soudního řádu vydaného zákonem č. 13 z 1968.[2]
Dnes, arbitráž v Egyptě se řídí podle Zákon č. 27/1997 Promulgating the Law Concerning Arbitration in Civil and Commercial Matters („EAL“), ovlivněný modelovým zákonem UNCITRAL a principy, na kterých je založen. EAL vstoupil v platnost dne 22 Smět 1994 a zrušené články 501-513 občanského soudního řádu.
EAL se vztahuje na všechny nevyřešené spory, na které se vztahují jeho ustanovení před jeho vstupem v platnost, nebo na spory započaté poté, i když byla smlouva uzavřena dříve 22 Smět 1994.[3]
Arbitrážní smlouva v Egyptě
Věcná platnost Rozhodčí smlouvy
Před uzákoněním EAL, egyptský občanský soudní řád připouštěl platnost rozhodčích doložek za podmínky, že doložka obsahuje jména rozhodců.[4] Jednou z důležitých změn, které EAL v tomto ohledu přinesla, bylo zrušení ustanovení o jmenování rozhodců. Tím pádem, EAL uznává platnost rozhodčích smluv i v případě, že strany předem nesjednaly jména svých rozhodců, jako většina moderních rozhodčích stanov.
Rozhodčí smlouva je v podstatě smlouva. Proto, uzavřít právně závaznou rozhodčí smlouvu, musí splňovat náležitosti platné smlouvy podle egyptského občanského zákoníku. Podle egyptského občanského zákoníku existují tři náležitosti platné smlouvy, a to:[5]
- vzájemný souhlas;
- konkrétní předmět definovaný smlouvou; a
- důvodem pro vzájemné závazky stran.
Použití těchto prvků, z toho lze usuzovat: (i) souhlas stran musí být bezchybný; (ii) předmět smlouvy musí být řešitelný v rozhodčím řízení a nesmí porušovat veřejný pořádek; (iii) důvod vzájemného souhlasu stran s použitím rozhodčího řízení nesmí být podvodný nebo nezákonný.[6] V tomto ohledu, Odvolací soud v Káhiře zrušil rozhodčí nález na základě toho, že soud pochopil, že se strany uchýlily k rozhodčímu řízení, aby se vyhnuly povinným poplatkům, podle egyptského práva, pro zápis nemovitých nemovitostí.[7]
Formální platnost arbitrážní smlouvy v Egyptě
Další důležitá změna, kterou přináší EAL, se týká podoby rozhodčích smluv. Stará ustanovení o rozhodčím řízení vyžadovala, aby rozhodčí smlouvy měly písemnou formu. Po tomto přístupu, Egyptské soudy potvrdily, že ani potvrzení ani svědecká výpověď nelze použít jako důkaz rozhodčí smlouvy.[8] EAL výslovně přijala stanovisko soudů. Tím pádem, Článek 12 EAL stanoví, že „[t]rozhodčí smlouva musí mít písemnou formu, o trestu neplatnosti.“[9]
nicméně, EAL učinil požadavek na psaní méně přísný. Druhá část článku 12 stanoví, že dohoda je písemná, pokud „je obsažen v a dokument podepsaný oběma stranami nebo obsažený ve výměně dopisů, telegramy nebo jiné prostředky písemné komunikace.“[10]
Proto, písemná forma je formální náležitostí pro uzavření rozhodčí smlouvy. tudíž, rozhodčí smlouvy uzavřené ústně nejsou podle EAL platné.[11]
Konečně, platnost rozhodčí smlouvy lze stanovit, je-li součástí dodatku k hlavní smlouvě, za předpokladu, že hlavní smlouva výslovně odkazuje na dodatek.[12]
Rozhodčí řízení a oddělitelnost rozhodčích smluv
EAL nedefinuje pojem arbitrability. Pouze stanoví, že „[A]rozhodčí řízení není přípustné ve věcech, které nemohou být předmětem kompromisu.“[13]
Článek 551 egyptského občanského zákoníku, na oplátku, naznačuje, že „[C]kompromis není povolen ve věcech týkajících se osobního stavu nebo veřejného pořádku. nicméně, kompromis je povolen s ohledem na finanční zájmy vyplývající z osobního stavu nebo vyplývající ze spáchání trestného činu.“[14] Na základě tohoto ustanovení, záležitosti související s (i) osobní stav (např., manželství) a (b) veřejná politika (např., trestní věci, spory o nemovitosti, pracovní a pracovní záležitosti, antimonopolní spory) nejsou v Egyptě arbitrovatelné.[15]
EAL také výslovně stanoví, že rozhodčí smlouva je nezávislou dohodou oddělenou od hlavní smlouvy:
Článek 23
Rozhodčí doložka bude považována za nezávislou dohodu oddělenou od ostatních podmínek smlouvy. Neplatnost, odstoupení od smlouvy nebo ukončení smlouvy nemá vliv na rozhodčí doložku, za předpokladu, že taková doložka je platná sama o sobě.
V souladu s tím, v Egyptě, jako ve většině jurisdikcí, rozhodčí doložka zůstává v platnosti, i když je hlavní smlouva neplatná, neplatný, nebo ukončena.[16]
Rozhodčí soud a řízení
Jak je vysvětleno výše, EAL již nevyžaduje, aby strany jmenovaly rozhodce ve svých rozhodčích smlouvách. Namísto, EAL dává stranám svobodu dohodnout se na počtu rozhodců a způsobu jejich jmenování.[17] Proto, rozhodci mohou být vybráni na základě dohody stran nebo jakýchkoli pravidel v ní zahrnutých.
Jmenování arbitrů
Pokud strany nedosáhnou dohody nebo pokud jedna ze stran nejmenuje svého rozhodce, a nebyla dohodnuta žádná další pravidla, jmenování provede soud, který by byl příslušný pro řešení sporu pro vnitrostátní rozhodčí řízení, nebo Káhirský odvolací soud pro mezinárodní arbitráž.[18]
Kapacita arbitrů
Z hlediska kapacity, rozhodci budou mít plnou způsobilost k výkonu svých občanských práv a nebudou:[19]
- nezletilý;
- pod opatrovnictvím; nebo
- zbaven občanských práv v důsledku rozsudku pro trestný čin nebo přestupek, nebo z důvodu prohlášení konkurzu, pokud nebyl rehabilitován.
Dále, EAL neklade žádné požadavky na pohlaví nebo národnost rozhodce. EAL nezmiňuje, že rozhodcem musí být muslim.[20]
Důkazy a odborníci
Strany se mohou svobodně dohodnout na pravidlech dokazování. Egyptský zákon o důkazech je často přijímán v domácí arbitráži; nicméně, strany se také mohou dohodnout na následujícím Pravidla IBA o dokazování v mezinárodní arbitráži, běžně používané v mezinárodních arbitrážích. V případě neexistence dohody, rozhodčí soud má pravomoc stanovit pravidla pro provádění důkazů, která považuje za vhodná.
Důvěrnost arbitráže v Egyptě
Zatímco rozhodčí řízení řízená EAL nejsou standardně důvěrná, strany se mohou dohodnout na zachování důvěrnosti svých jednání. V tomto ohledu, Odvolací soud v Káhiře rozhodl, že nerespektování důvěrnosti jedné ze stran nečiní rozhodčí nález neplatným nebo neplatným, může však vést k náhradě, pokud škody vzniknou druhé straně.[21]
Předběžná opatření v Egyptě
Rozhodci jsou oprávněni vydávat předběžná nebo konzervační opatření podle EAL, za předpokladu, že se strany dohodly na udělení takové pravomoci rozhodcům. Taky, kterákoli strana může od druhé strany požadovat poskytnutí přiměřené záruky za náklady na nařízené opatření.[22]
Článek 24
1. Obě strany rozhodčího řízení se mohou dohodnout na udělení pravomoci nařídit rozhodčímu soudu, na žádost kterékoli strany, prozatímní nebo konzervativní opatření, která jsou považována za nezbytná s ohledem na předmět sporu, a požadovat od kterékoli strany poskytnutí přiměřené jistoty na pokrytí nákladů na nařízené opatření.
Pokud strana, proti které byl příkaz vydán, jej neprovede, rozhodčí soud může pověřit druhou stranu, aby požádala o výkon příkazu u egyptských soudů:[23]
Článek 24
2. Pokud strana, proti které byl příkaz vydán, jej neprovede, rozhodčí soud, na žádost druhé strany, může jej zmocnit k provedení postupů nezbytných pro provedení příkazu, aniž je dotčeno právo uvedené strany obrátit se na předsedu soudu uvedeného v čl 9 tohoto zákona pro vydání exekučního příkazu.
v 2018, Odvolací soud v Káhiře potvrdil podmínky, které by egyptské soudy měly uplatňovat při rozhodování o žádosti o výkon předběžného opatření. To musí zajistit soud:[24]
- existuje rozhodčí smlouva;
- strana požadující předběžné opatření zmocnila rozhodčí soud k vydání prozatímních opatření;
- byly dodrženy postupy požadované pro vydání prozatímního opatření; a
- rozhodčí soud nevydal prozatímní opatření v rozporu s egyptským veřejným pořádkem.
Průkazná slyšení
Rozhodčí soud může pořádat ústní jednání, i když nejsou povinné:
Článek 33
1. Rozhodčí soud může pořádat ústní jednání, aby umožnil každé straně vysvětlit podstatu případu a předložit své argumenty a důkazy. Může rovněž rozhodnout, že řízení se bude řídit výhradně na základě předložených sdělení a písemností, s výhradou jakékoli opačné dohody stran.
S ohledem na ústní vyjádření, ani faktičtí svědci ani znalci nejsou povinni skládat přísahu k plnění svých úkolů.[25]
Arbitráž v Egyptě: Ocenění a řízení o vynětí půdy z produkce
Právo použitelné ve věci samé
Pokud se strany nedohodnou na rozhodném právu pro jejich spor, EAL stanoví, že rozhodčí soud použije právo, o kterém se domnívá, že má se sporem nejužší souvislost. EAL také stanoví, že tribunál musí vyhovět (i) podmínky smlouvy, a (ii) obchodní zvyklosti platné pro transakci.[26]
Formální náležitosti rozhodčích nálezů
Z hlediska formality, rozhodčí nálezy musí:[27]
- být písemně;
- podepsat rozhodci nebo většina rozhodčího soudu (s uvedením důvodů odmítnutí disidentského rozhodce, jestli nějaký);
- být motivován, pokud se strany nedohodly jinak, nebo právo rozhodné pro spor nevyžaduje, aby rozhodci rozhodnutí odůvodnili;
- obsahovat jména a adresy stran;
- obsahovat jména, adresy a národnosti rozhodců;
- obsahovat kopii rozhodčí smlouvy a shrnutí požadavků stran; a
- obsahovat datum a místo vydání.
Výkon rozhodčích cen
Rozhodčí nálezy vydané v Egyptě nebo v zahraničí podléhají exequatur předsedy soudu, u kterého byl nález uložen podle 47 EAL.[28]
Strana žádající o vymáhání musí poskytnout:[29]
- originál ocenění nebo podepsaná kopie;
- kopii rozhodčí smlouvy;
- ověřený arabský překlad ceny, pokud byla cena udělena v cizím jazyce; a
- kopii minut osvědčující uložení ocenění podle čl 47.
Před poskytnutím dovolené k výkonu, předseda soudu musí zajistit, aby nález splňoval následující kritéria:[30]
- není to v rozporu s rozsudkem dříve vyneseným egyptským soudem ve stejné věci;
- neporušuje veřejný pořádek v Egyptě; a
- bylo řádně oznámeno straně, proti které bylo vydáno.
Zahraniční rozhodčí nálezy jsou vykonatelné podle 1958 Úmluva o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů (známý jako Newyorská úmluva) kterého se Egypt držel 9 březen 1959.
Zrušení rozhodčích nálezů
Žádost o zrušení rozsudku vydaného mimo Egypt by měla být podána u odvolacího soudu v Káhiře.[31] Na druhou stranu, tuzemské nálezy mohou být zrušeny před soudem, který by byl příslušný pro řešení sporu.[32]
Jakékoli řízení o zrušení musí být zahájeno v rámci 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí dlužníkovi.[33]
Důvody pro zrušení rozhodčího nálezu jsou vyjmenovány v čl 53, jak následuje:[34]
- pokud neexistuje rozhodčí smlouva, je-li neplatné nebo neplatné, nebo jeho platnost vypršela;
- byla-li jedna ze stran rozhodčí smlouvy, v době jejího uzavření, zcela nebo částečně nezpůsobilý podle zákona upravujícího jeho způsobilost k právním úkonům;
- pokud některá ze stran rozhodčího řízení nemohla přednést svůj případ v důsledku toho, že nebyla řádně informována o jmenování rozhodce nebo o rozhodčím řízení, nebo z jakéhokoli jiného důvodu, který nemůže ovlivnit;
- jestliže rozhodčí soud nepoužil právo, na kterém se strany dohodly, aby se řídil předmět sporu;
- jestliže ustavení rozhodčího soudu nebo jmenování rozhodců bylo v rozporu s platnými právními předpisy nebo dohodou stran;
- řešil-li rozhodčí nález záležitosti přesahující rámec rozhodčí smlouvy nebo přesahující meze smlouvy. nicméně, v případech, kdy lze oddělit věci spadající do působnosti rozhodčího řízení od části nálezu, která pojednává o věcech, které rozhodčímu řízení nepodléhají, neplatnost se vztahuje pouze na posledně uvedené části;
- pokud samotný rozhodčí nález nebo rozhodčí řízení ovlivňující rozhodčí nález obsahují právní porušení, které vede k jeho neplatnosti; a
- pokud rozhodčí nález porušuje egyptský veřejný pořádek.
Odvolací soud v Káhiře při různých příležitostech potvrdil, že výše uvedený seznam pro zrušení je výlučný. Proto, rozhodčí nálezy nebudou zrušeny z důvodů, které nespadají do výše uvedených důvodů.[35]
[1] D. Luo a J. El-Ahdab, "Arbitráž v Egyptě" v Arbitráž s arabskými zeměmi (2001), str. 158
[2] Já. Šehata, Arbitráž v Egyptě: Průvodce odborníkem (2021), str. 21.
[3] Id., str. 23; viz také EAL, Článek 1 preambule.
[4] D. Luo a J. El-Ahdab, "Arbitráž v Egyptě" v Arbitráž s arabskými zeměmi (2001), str. 160.
[5] Já. Šehata, Arbitráž v Egyptě: Průvodce odborníkem (2021), str. 36.
[6] Id., str. 37.
[7] Id., str. 37 (s odkazem na káhirský odvolací soud, Výzva č. 68/Soudní rok 123, Slyšení datováno 2 červenec 2007).
[8] D. Luo a J. El-Ahdab, "Arbitráž v Egyptě" v Arbitráž s arabskými zeměmi (2001), str. 162.
[9] EAL, Článek 12.
[10] EAL, Článek 12 (důraz byl přidán).
[11] Já. Šehata, Arbitráž v Egyptě: Průvodce odborníkem (2021), str. 38.
[12] D. Luo a J. El-Ahdab, "Arbitráž v Egyptě" v Arbitráž s arabskými zeměmi (2001), str. 162.
[13] Článek 11 EAL.
[14] Já. Šehata, Arbitráž v Egyptě: Průvodce odborníkem (2021), str. 83.
[15] Tamtéž.
[16] D. Luo a J. El-Ahdab, "Arbitráž v Egyptě" v Arbitráž s arabskými zeměmi (2001), str. 174.
[17] Id., 179; EAL, Článek 17(1); viz také Článek 9 EAL: „Pravomoc přezkoumat arbitrážní záležitosti uvedené v tomto zákoně egyptskému soudnictví má soud, který má původní jurisdikci sporu.. nicméně, v případě mezinárodní obchodní arbitráže, ať už jsou vedeny v Egyptě nebo v zahraničí, pravomoc má Káhirský odvolací soud, pokud se strany nedohodnou na pravomoci jiného odvolacího soudu v Egyptě.“
[18] EAL, Články 9 a 17(1)(A)(b).
[19] EAL, Článek 16(1).
[20] Id., str. 181.
[21] Já. Šehata, Arbitráž v Egyptě: Průvodce odborníkem (2021), str. 133 (s odkazem na káhirský odvolací soud, Výzva č. 2/Soudní rok 131, Slyšení datováno 4 leden 2016).
[22] EAL, Článek 24.1 (důraz byl přidán).
[23] D. Luo a J. El-Ahdab, "Arbitráž v Egyptě" v Arbitráž s arabskými zeměmi (2001), str. 189; EAL, Článek 24.2 (důraz byl přidán)
[24] Já. Šehata, Arbitráž v Egyptě: Průvodce odborníkem (2021), str. 138 (s odkazem na káhirský odvolací soud, Výzva č. 44/Soudní rok 134, Slyšení datováno 9 Smět 2018.)
[25] EAL, Článek 33.4
[26] EAL, Článek 39.3; viz také D. Luo a J. El-Ahdab, "Arbitráž v Egyptě" v Arbitráž s arabskými zeměmi (2001), str. 197
[27] EAL, Článek 43.
[28] Viz výše Článek 9 EAL.
[29] EAL, Článek 56.
[30] EAL, Článek 58.
[31] Já. Šehata, Arbitráž v Egyptě: Průvodce odborníkem (2021), str. 293.
[32] Tamtéž.
[33] EAL, Článek 54.1.
[34] Id., str. 301.
[35] Id., str. 301 (s odkazem na káhirský odvolací soud, Výzva č. 88/Soudní rok 126, Slyšení datováno 26 červen 2012; Káhirský odvolací soud, Výzva č. 54/Soudní rok 130, Slyšení datováno 21 prosinec 2016; Káhirský odvolací soud, Výzva č. 11/Soudní rok 135, Slyšení datováno 20 červen 2018).