Konečně byla vydána dlouho očekávaná závěrečná cena týkající se rozhodčího řízení mezi PCA mezi Slovinskem a Chorvatskem. Bylo to vykresleno dál 29 červen 2017, kterým se rozhoduje o hraničním sporu mezi Slovinskou republikou a Chorvatskou republikou.
Arbitrážní tribunál, předsedal soudce Gilbert Guillaume, udělil své konečné ocenění na základě arbitrážní dohody mezi Republikou Slovinsko a Chorvatskou republikou, podepsáno na 4 listopad 2009.
Jednohlasné rozhodnutí rozhodčího soudu určilo spornou pozemní a námořní hranici mezi Slovinskem a Chorvatskem a zajistilo přístup Slovinska do mezinárodních vod vytvořením „Junction Area“. Na křižovatku se vztahuje zvláštní režim, který se liší od jakéhokoli z režimů, jak je definuje UNCLOS.
Stručná historie pohraničního sporu Slovinska a Chorvatska
Po rozpadu Jugoslávie, Slovinsko i Chorvatsko vyhlásily svou nezávislost v roce 2007 1991, ale hranice mezi dvěma bývalými jugoslávskými republikami zůstala sporná. Slovinsko a Chorvatsko se při definování své pozemní hranice na sporných územích spoléhaly na různé zdroje. Za námořní hranici, země neměly referenční body, protože námořní hranice nebyly definovány bývalou Jugoslávií a měly status vnitřních vod.[1] Země se pokusily vyřešit spor od nezávislosti, nicméně, jejich úsilí bylo neúspěšné.
Podle 2009, spor se stal významnou překážkou přístupových jednání Chorvatska s Evropskou unií. Po iniciativách a usnadnění Evropské komise, strany sjednaly rozhodčí dohodu, že jejich příslušné předsedy vlády, Pahor a Kosor, podepsáno 4 listopad 2009.
Článek 3 dohody o rozhodčím řízení za předpokladu, že rozhodčí soud rozhodne:
“(A) průběhu námořní a pozemní hranice mezi Chorvatskou republikou a Slovinskou republikou;
(b) Slovinská křižovatka k moři;
(C) režim využívání příslušných námořních oblastí. (…)”
Článek 4 za předpokladu, že soud použije pravidla a zásady mezinárodní pro určení námořní a pozemní hranice. Pro stanovení křižovatky a jejího režimu, tribunál by použil pravidla mezinárodního práva, spravedlnost a princip dobrých sousedských vztahů, za účelem dosažení spravedlivého a spravedlivého výsledku s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem.[2]
Procedurální překážky v arbitráži dohody o partnerství a spolupráci mezi Slovinskem a Chorvatskem
V létě roku 2006 se rozhodčí řízení neočekávaně změnilo 2015, když srbský a chorvatský tisk odhalil, že slovinsky jmenovaný rozhodce, Dr. Sekolec, vedl komunikaci se slovinským agentem. Po odhalení, Dr. Sekolec rezignoval jako rozhodce a, brzy po jeho rezignaci, rezignoval také chorvatský rozhodce. Chorvatsko oznámilo rozhodčímu soudu, že má za to, že Slovinsko porušilo rozhodčí dohodu, a že proto ukončuje rozhodčí dohodu.[3]
Tribunál, nicméně, zjistil, že "s ohledem na otázku pokračování v řízení, Tribunál potvrdil, že má nejen pravomoc, ale také povinnost urovnat spor o pozemní a námořní záležitosti, který mu byl předložen.”
Tribunál byl znovu ustanoven jmenováním nových členů prezidentem, Soudce Guillaume. Chorvatsko se nezúčastnilo řízení před nově ustaveným rozhodčím soudem, nicméně, a jeho zástupci se neobjevili při vyhlášení konečné ceny v Haagu dne 29 červen 2017.
Rozhodnutí rozhodčího soudu
Hranice u zálivu Piran nebyla před rozpadem Jugoslávie formálně rozdělena mezi obě republiky, a obě země zdědily od té doby žádný právní titul. Vymezení hranice v zátoce Piran bylo proto provedeno na základě Použít vlastnost zásada, kde se Soud dovolával účinnost - efektivní výkon územní jurisdikce. Tribunál zohlednil faktory, jako je rozvoj cestovního ruchu, obavy o mořský ekosystém, výzkumné a policejní činnosti, schopnost států reagovat v případě nehod a obav týkajících se znečištění.[5]
Nejkontroverznějším problémem bylo vymezení námořní hranice v zálivu Piran a zavedení přístupu Slovinska do mezinárodních vod.
Argumenty obou stran ohledně rozdělení Piran Bay byly založeny na článku 15 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu.[6] Chorvatsko se zasazovalo o to, aby se na vymezení hranic použilo obecné pravidlo střední linie, a Slovinsko tvrdilo, že spíše než jednoduše snížit Piran Bay na polovinu, Arbitrážní tribunál by měl vzít na vědomí, že Slovinsko je držitelem historického titulu Piran Bay a že existuje celá řada geografických faktorů, stejně jako hospodářské a bezpečnostní zájmy Slovinska, to je třeba vzít v úvahu jako zvláštní okolnosti, které se týkají zálivu Piran.[7]
Při vymezení teritoriálního moře, tribunál vyhověl základnímu principu přirozeného prodloužení[8] a účinky vedlejších zvláštností, z nichž může vyplynout neodůvodněný rozdíl v zacházení. Podle názoru tribunálu, ekvidistantní linie by způsobila přehnané „zabalený”Ve slovinské námořní zóně a představovalo by zvláštní okolnost, kterou je třeba vzít v úvahu.[9]
S ohledem na křižovatku Slovinska na volném moři, Tribunál zřídil křižovatku, kde „křižovatka„Znamená fyzické spojení mezi teritoriálním mořem Slovinska a oblastí za teritoriálním mořem Chorvatska a Itálie.[10]
Režim spojovací oblasti zachovává integritu chorvatského teritoriálního moře a slovinských komunikačních svobod mezi jeho územím a volným mořem za účelem nepřetržitého a nepřetržitého přístupu do a ze Slovinska., včetně jeho teritoriálního moře a jeho vzdušného prostoru.[11] Tyto svobody platí pro všechny lodě a letadla, civilní a vojenské, všech vlajek nebo států registrace, stejně a bez diskriminace na základě státní příslušnosti. V oblasti křižovatky, Chorvatsko si vyhrazuje právo předepisovat a vymáhat některé zákony a předpisy pro lodě a letadla v souladu s UNCLOS. Tribunál rozhodl, že Chorvatsko si vyhrazuje právo odpovědět na žádost chorvatských orgánů o pomoc a také, výjimečně, že Chorvatsko by si mělo zachovat právo vykonávat v oblasti křižovatky pravomoci podle článku UNCLOS 221 v souvislosti s námořními nehodami.[12]
Alain Pellet, významný francouzský mezinárodní rozhodčí právník, jednat jako hlavní poradce Slovinska před PCA, vydal komentář, že rozhodnutí bylo dostatečně jasné při definování slova „křižovatka“. Konkrétně pracoval na pobřežních hranicích a přístupu k argumentům na volném moři a shledal, že rozhodnutí o zálivu Piran je „příjemné překvapení“.[13] nicméně, slovinský tisk se dělí, pokud jde o otázku, zda režim oblasti křižovatky umožňuje účinný přístup k volnému moři.[14] Profesoři mezinárodního práva na Právnické fakultě v Lublani, včetně Dr.. Škrk (jednající jako slovinský agent před PCA) a dr. Sancin, vydal kladný názor na režim křižovatky, že stanoví územní a fyzický přístup k volnému moři.[15]
Chorvatský premiér Plenković vydal prohlášení, že Chorvatsko se nedomnívá, že by konečná cena měla pro Chorvatsko žádné právní důsledky a že tato země neočekává, že ji Slovinsko jednostranně prosadí. Obě země si vyměnily diplomatické nóty na toto téma a většina mezinárodního společenství je vyzvala, aby rozhodnutí respektovaly a prosadily. nicméně, velvyslanectví USA ve Slovinsku a Chorvatsku, resp, prohlásili, že USA se nezúčastní strany, pokud jde o konečnou cenu. Německo, mezitím, zaujala pevné stanovisko, že rozhodnutí mezinárodního soudu musí být respektována a bude se zasazovat o prosazení konečné ceny.[16]
Úplné znění konečné ceny a rozhodčí smlouvy, na které se zakládá, lze získat níže.
- Alja Romsak, Mezinárodní advokátní kancelář Aceris
[1] Závěrečná cena, pro. 37., 880.
[2] Arbitrážní dohoda mezi vládou Chorvatské republiky a vládou Slovinské republiky, Příloha závěrečné ceny.
[3] Chorvatsko ukončilo dohodu na základě článku 60 Vídeňské úmluvy. Tribunál dospěl k závěru, že „má pravomoc podle ustanovení dohody o arbitráži a článku 21, odstavec 1 volitelných pravidel PCA, a v souladu s článkem 65 Vídeňské úmluvy, rozhodnout, zda Chorvatsko, jednající podle článku 60 úmluvy ha[d] platně navrhl Slovinsku ukončit rozhodčí dohodu a ha[d] platně přestal uplatňovat. “ Závěrečná cena, nejlepší. 198, 199.
[4] Princip Uti possidetis upravuje přeměnu správních hranic na mezinárodní hranice po rozpuštění státu. Závěrečná cena, pro. 256.
[5] Závěrečná cena, nejlepší. 886-914.
[6] Článek 15 Úmluvy OSN o právu: „Jsou-li pobřeží dvou států proti sobě nebo sousedí, žádný z těchto dvou států nemá nárok, pokud se mezi nimi nedohodnou, naopak, prodloužit své teritoriální moře za střední linii, přičemž každý bod je stejně vzdálený od nejbližších bodů na základních liniích, od nichž se měří šířka teritoriálních moří každého ze dvou států. Výše uvedené ustanovení se nepoužije, nicméně, pokud je z důvodu historického názvu nebo jiných zvláštních okolností nezbytné vymezit teritoriální moře obou států způsobem, který je s nimi v rozporu. “.
[7] Závěrečná cena, nejlepší. 951-953.
[8] Zásada stanovující, že vymezení musí být provedeno „takovým způsobem, aby každá strana co nejvíce opustila všechny části kontinentálního šelfu, které představují přirozené prodloužení jejího území na moře a pod mořem., bez zásahu do přirozeného prodloužení území druhé strany. Závěrečná cena, pro. 1008.
[9] Závěrečná cena, nejlepší. 1008 -1011
[10] Tamtéž, pro. 1067.
[11] Odkazy: http://www.rtvslo.si/slovenija/kako-je-potekal-arbitrazni-dan-vecji-del-piranskega-zaliva-gre-sloveniji-ki-ima-tudi-dostop-do-odprtega-morja/426305.
[12] Tamtéž, nejlepší. 1023-1028.
[13] Odkaz: http://www.rtvslo.si/slovenija/v-spornih-zaselkih-mesani-obcutki-odvetnik-in-agentka-z-odlocitvijo-zadovoljna/426298
[14] Tamtéž.
[15] http://www.rtvslo.si/slovenija/kako-je-potekal-arbitrazni-dan-vecji-del-piranskega-zaliva-gre-sloveniji-ki-ima-tudi-dostop-do-odprtega-morja/426305, http://www.delo.si/nedelo/vasilka-sancin-ko-bodo-prebrali-bodo-najbrz-spremenili-mnenje.html.
[16] Odkaz: http://www.rtvslo.si/evropska-unija/juncker-ne-zeli-zavzeti-stalisca-do-rezultata-arbitraze-dokler-ne-prebere-sodbe/426411.