Mezinárodní arbitráž v Kuvajtu se stále vyvíjí. Kuvajt nemá samostatný komplexní procesní arbitrážní zákon založený na UNCITRAL Modelové právo, ani adekvátní rozhodčí zařízení přátelská k angličtině. Namísto, ustanovení o rozhodčím řízení se šíří kolem různých zákonů – Islámské právo, mezinárodní právo a institucionální předpisy. Arbitráž v Kuvajtu se řídí především Občanský a obchodní řád, Zákon č. 38 z 1980 (Kapitola 12, Články 173 na 188) („Procedurální zákon“) a soudní arbitráž v občanských a obchodních věcech, Zákon č. 11 z 1995 ve znění zákona č. 12 z 2013 ("Jzákon o oficiální arbitráži“). Ani jeden zákon není založen na UNCITRAL Modelové právo, nicméně, a oba nedokáží jasně rozlišit mezi mezinárodním a vnitrostátním arbitráží.
Právní rámec týkající se arbitráže v Kuvajtu proto vyžaduje reformu. To je poněkud překvapivé, vzhledem k obecnému trendu, který sledují ostatní státy v oblasti Perského zálivu, které přijaly zásady pro rozhodčí řízení a neustále pracují na modernizaci svých rozhodčích zákonů a na zřizování nových rozhodčích center (vidět Mezinárodní stavební arbitráž na Středním východě). To je také překvapivé ve světle významného kuvajtského odvětví stavebnictví a infrastruktury, zvláště s ohledem na „Kuvajtská vize 2035“, program ohlášený kuvajtskou vládou s vizí přeměny Kuvajtu na finanční a obchodní centrum, regionálně a mezinárodně, a atraktivnější pro zahraniční investory. Jak se zrychluje vývoj Kuvajtu a stavební trh nadále roste, mezi odborníky a komentátory panuje všeobecná shoda, že kuvajtská vláda musí přijmout proaktivní opatření na podporu účinných mechanismů řešení sporů, aby se zvýšila důvěra zahraničních investorů v Kuvajt.
Žádné jasné rozlišení mezi mezinárodní a domácí arbitráží
Článek 182(4) procesního zákona pouze stanoví, že „Rozhodčí nález bude vydán v Kuvajtu, jinak předepsaná pravidla platná pro rozhodce’ v tomto ohledu se uplatní ocenění v cizí zemi.“
bohužel, Zdá se, že kuvajtské právo jasně nerozlišuje mezi domácím a mezinárodním arbitráží, neither under the Procedures Law nor under the Judicial Arbitration Act. Je to považováno, nicméně, že jakékoli rozhodčí řízení konané mimo Kuvajt je “zahraniční, cizí“, i když rozhodným právem je kuvajtské právo a spor je mezi kuvajtskými stranami. Tento “zahraniční, cizí” rozhodčí řízení se tedy řídí ustanoveními týkajícími se výkonu zahraničních rozsudků, jak je objasněno níže.
Rozhodčí smlouvy a arbitráž sporů v Kuvajtu
Článek 173(1) a (2) procesního zákona stanoví, že strany mohou svůj spor předložit arbitráži, za předpokladu, že se tak smluvní strany písemně dohodnou:
„Lze uzavřít dohodu o rozhodčím řízení v konkrétním sporu a o rozhodčím řízení ve všech sporech vyplývajících z provádění určité smlouvy.
Arbitráž nemusí být stanovena, uložit písemně. “
Zákon o řízení proto rozlišuje mezi „rozhodčí doložky" a "dohody o podání arbitráže“, uznání platnosti rozhodčích doložek vztahujících se na budoucí spory a poskytnutí těchto doložek se stejným účinkem jako dohody o předkládání rozhodčích řízení.[1] V případě, že strany ve své smlouvě nestanoví svůj výběr jakéhokoli jiného systému rozhodčího řízení, zákon o rozhodčím řízení rozhodně neplatí a strany podléhají jurisdikci rozhodčího soudu odvolacího soudu, jak je vysvětleno níže.
Článek 173(3) procesního zákona dále stanoví:
“Arbitráž nemusí být vedena ve věcech, kde nelze dosáhnout kompromitujícího smírčího řízení. Arbitráž je považována za platnou, pouze pokud ji provede kompetentní osoba, která je způsobilá disponovat sporným právem.”
Komentátoři poznamenávají, že toto ustanovení musí být vykládáno ve světle obecného pravidla stanoveného kuvajtským občanským zákoníkem, že „[i]f předmět závazku je v rozporu se zákonem, veřejná politika nebo dobré mravy, smlouva se považuje za neplatnou.“[2] Komentátoři dále poznamenávají, že toto ustanovení je doplněno dalším ustanovením z článku 172 občanského zákoníku s tím, že „[i]Není možné dělat kompromisy v jakékoli záležitosti týkající se veřejné politiky, ale je možné kompromitovat z nich vydaná dědická práva“.[3] Panuje rovněž obecná shoda, že některé obchodní záležitosti nejsou podle kuvajtského práva arbitrární, který zahrnuje, především, (1) úpadkové spory; (2) spory o ochranné známky; a (3) záležitosti obchodního zastoupení.
V posledních letech, existovaly určité pochybnosti o arbitrabilitě sporů vyplývajících z distribučních dohod podle kuvajtského práva. Ty byly nyní vyřešeny mezníkovým rozhodnutím Kuvajtského kasačního soudu, ve kterém Soud potvrdil rozhodčí doložku v distribuční dohodě jako platnou, s vyloučením jurisdikce kuvajtských soudů (vidět Kuvajtský kasační soud potvrzuje arbitrážní doložku v distribuční dohodě).
Arbitrážní tribunály v Kuvajtu
Článek 174(1) procesního zákona stanoví, že rozhodce nemusí být nezletilý, “pod přílohou” nebo “zbaven svých občanských práv z důvodu trestního postihu” nebo prohlášen konkurz. Zákon o postupech neurčuje žádný konkrétní počet rozhodců, ale stanoví, že jejich počet musí být ve všech případech lichý (Článek 174(2) Procedurální zákon). Článek 174(2) rovněž stanoví, že rozhodce bude uveden buď v rozhodčí smlouvě, nebo později, v samostatné dohodě. Pokud strana takové jmenování neprovede nebo pokud se obě strany nedohodnou na jmenování rozhodčího, vnitrostátní kuvajtské soudy mají pravomoc jmenovat rozhodce, pokud některá ze stran takové jmenování neprovede (Článek 175, Procedurální zákon).
Podle kuvajtského práva, rozhodce musí písemně přijmout jeho jmenování, poté nemusí odstoupit bez řádného důvodu nebo může nést odpovědnost za škodu stranám (Článek 178, Procedurální zákon), což může některé odborníky přimět, aby si to dvakrát rozmysleli, než souhlasí s tím, že bude sloužit jako arbitr se sídlem v Kuvajtu.
Důvody pro napadení rozhodce jsou stejné jako důvody pro diskvalifikaci soudce podle kuvajtského práva. Strana, která má v úmyslu napadnout rozhodce, musí za tímto účelem podat žalobu u soudu, u kterého byla původně rozhodnuta příslušnost sporu, do pěti dnů od jeho oznámení o jmenování nebo získání informací o důvodech námitky, pokud se o nich dozvěděli až po jmenování (Článek 178, Procesní zákony).
Arbitrážní cena v Kuvajtu
V Kuvajtu, v souladu s procedurálním zákonem a zavedenou soudní praxí, rozhodčí nález musí být vyhotoven písemně a musí obsahovat toto:[4]
- Kopie rozhodčí smlouvy (Článek 183 procesního zákona);
- Souhrn obvinění stran a podpůrné dokumenty;
- Důvody pro udělení;
- Datum ocenění;
- Místo ocenění;
- Podpis všech nebo většiny rozhodců (pokud jeden rozhodce odmítne podepsat, cena je přesto považována za platnou, pokud je takové odmítnutí uvedeno v ceně).
Podle článku 183(2) procesního zákona, rozhodčí nález bude vydán v arabštině, pokud se strany nedohodnou jinak, v takovém případě se přiloží úřední překlad v době jeho uložení.
Zákon o rozhodčím řízení
Zákon o soudním rozhodčím řízení z 1995 (ve znění pozdějších předpisů 2013 podle zákona č. 12) je dalším nástrojem upravujícím arbitráž v Kuvajtu. Článek nahradil zákon o rozhodčím řízení 177 procesního zákona, který stanovil ústavu jednoho nebo několika arbitrážních komisí, jimž předsedá soudce a dva obchodníci jmenovaní členy, kuvajtským ministerstvem spravedlnosti. Zákon o rozhodčím řízení má několik charakteristických rysů. za prvé, stanoví „smíšený„Arbitráž, jelikož rozhodčí tribunál se skládá ze soudců jmenovaných státem a rozhodců jmenovaných stranami. Druhý, stanoví závaznou jurisdikci ve sporech uzavřených po výkonu zákona o soudním rozhodčím řízení, která zahrnují ustanovení týkající se urovnání možných sporů prostřednictvím rozhodčího řízení, ale neurčí rozhodčí orgán, kterému mají být tyto spory předloženy. Další kategorií sporů, u nichž má rozhodčí soud povinnou jurisdikci, jsou spory vzniklé mezi vládními subjekty (např. Ministerstva, veřejné podniky a společnosti, jejichž kapitál je plně vlastněn státem) nebo mezi všemi takovými institucemi.
Zákon o soudním rozhodčím řízení proto stanoví zvláštní jurisdikci pro řešení sporů mezi jednotlivci a vládami nebo ministerstvy kuvajtské vlády. To bylo vysvětleno nutností snížit zátěž kuvajtského soudnictví, protože tyto spory se obvykle týkají otázky veřejných prostředků. Arbitrážní panel vyslechne pouze záležitosti, jejichž hodnota nepřesahuje pět set tisíc kuvajtských dinárů (KD 500,000), včetně finančních konfliktů vyplývajících ze správních smluv. Tyto typy rozhodčích řízení se vedou výhradně v arabštině a jsou omezeny na záležitosti kuvajtského práva.
Zákon o rozhodčím řízení byl kritizován za to, že byl koncipován s ohledem na čistě domácí arbitráž, protože obsahuje řadu ustanovení, která nejsou rozhodčí, a nadále ignoruje obvyklý rozdíl mezi vnitrostátním a mezinárodním arbitráží.
Arbitrážní instituce v Kuvajtu
Kuvajt nemá vedoucí institucionální rozhodčí orgán, který by uspokojoval potřeby zahraničních stran a vedl postupy efektivním a transparentním způsobem nebo v anglickém jazyce. Kuvajtská obchodní a průmyslová komora („KCCI“) vyvinula určité úsilí na podporu rozhodčího řízení, například, založením Kuvajtské obchodní arbitrážní středisko („KCAC“) v 1999, s cílem podpořit rozhodčí řízení při řešení obchodních sporů poskytnutím pružného a účinného rozhodčího řízení. Od té doby, KCCI hrála aktivní roli při prosazování a zvyšování povědomí o arbitráži v Kuvajtu. Pravidla KCAC stanoví, že: Pravidla rozhodčího řízení UNCITRAL se použijí v případě, že v pravidlech KCAC nebo v zákoně o postupech neexistují ustanovení týkající se konkrétní záležitosti (Článek 7 pravidel KCAC). bohužel, s omezenými zdroji pro anglické strany a malou podporou, o KCAC se říká, že nedodržuje mezinárodní standardy nebo neplní potřeby zahraničních stran.
Uznání a vymáhání zahraničních arbitrážních nálezů v Kuvajtu
Na světlé straně, Kuvajt byl smluvní stranou Newyorské úmluvy o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů („Newyorská úmluva“) od té doby 1978. Kuvajt učinil standardní výhradu, že použije Newyorskou úmluvu na uznávání a výkon rozhodnutí vydaných pouze na území jiného smluvního státu.[5] Pokud je splněn požadavek vzájemnosti, zahraniční rozhodčí nálezy jsou obvykle vymáhány v Kuvajtu, pokud jsou splněny následující podmínky:[6]
- zahraniční nález se uděluje ve věci, která může být předmětem rozhodčího řízení, a je vykonatelný v zemi, kde byl vydán;
- zahraniční cenu uděluje příslušný soudce na základě zákonů země, ve které byla udělena;
- strany jsou okamžitě předvolány k soudu a měly by být zastoupeny;
- cena se uděluje předmětu, který není v rozporu s právními předpisy země, ve které byla udělena;
- cena by neměla být v rozporu s rozhodnutími, která již byla učiněna u kuvajtských soudů, nebo porušovat kuvajtskou morálku nebo veřejný pořádek.
Příslušné vnitrostátní právní předpisy pro uznávání a výkon zahraničních rozhodčích nálezů jsou, znovu, procedurální zákon, Článek 199, který stanoví, že zahraniční rozhodnutí budou považována za platná a vykonatelná, pouze pokud dané zahraniční právo stanoví vzájemné uznávání a výkon.
Kuvajt je rovněž smluvní stranou několika dalších regionálních úmluv týkajících se uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů, počítaje v to:
- The Rijádská úmluva o soudní spolupráci 1983 - zajištění uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů bez přezkoumání předmětu sporu, za předpokladu, že takové rozsudky nebo rozhodčí nálezy neporušují veřejný pořádek, morálka nebo ústava státu, ve kterém se o výkon žádá, nebo převažující principy islámského práva;
- The Úmluva Ligy arabských států o výkonu soudních rozhodnutí 1952 which deals with the enforcement of judgments and arbitral awards in all Member States of the Arab League which have ratified the Convention, jmenovitě Egypt, Irák, Jordán, Kuvajt, Libye, Saudská arábie, Sýrie a Spojené arabské emiráty;
- The Ammánská úmluva o obchodní arbitráži 1987 - regionální dohoda s členstvím otevřená všem arabským státům. Ammánskou úmluvu podepsaly všechny arabské země kromě Egypta. Nemá velkou popularitu, nicméně, jedno omezení je v článku 23 že všechna podání a podání mají být v arabštině.
Investiční arbitráž a Kuvajt
Kuvajt ano podepsal významný počet dvoustranných investičních smluv („BIT“), některé z nich dosud nevstoupily v platnost a některé byly ukončeny (BIT je s Indií, Moldavsko, krocan, Pákistán, Maroko, Egypt a Irák byly ukončeny).[7] Kuvajt je rovněž smluvní stranou řady dalších mezinárodních smluv s investičními ustanoveními, včetně několika smluv podepsaných Radou pro spolupráci v Perském zálivu („GCC“), jehož je Kuvajt členským státem:[8]
- GTA-Singapur FTA (v platnosti);
- Rámcová dohoda mezi GCC a Indií (podepsaný, není v platnosti);
- Dohoda o spolupráci mezi ES a GCC (v platnosti);
- Hospodářská dohoda GCC (v platnosti);
- Rámcová dohoda mezi GCC a USA (2012) (podepsaný, není v platnosti);
- Kuvajt-USA TIFA (podepsaný, není v platnosti);
- Investiční dohoda OIC (viz „Arbitráž podle investiční dohody OIC“) (v platnosti);
- Arabská investiční dohoda (1980);
- Dohoda o investici Ligy arabských států (1970).
Kuvajt je rovněž stranou Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic („ICSID“) Úmluva od 1979.[9] Kuvajt se v současné době brání v několika arbitrážích ICSID a v jednom řízení o zrušení, zejména:
- Bachar kiwan v. Stát Kuvajt (Případ ICSID č. ARB 20/53), ve sporu vedeném mezi BIT mezi Francií a Kuvajtem, francouzským státním příslušníkem, související s mediálními službami (ARB / 20/53) (Navrhovatelem v tomto sporu je v současné době společnost Aceris Law);
- Ayat Nizar Raja Sumrain a další v. Stát Kuvajt (Případ ICSID č. ARB / 19/20);
- Almasryia pro provoz & Udržování turistické výstavby Co. L.L.C. (Případ ICSID č. ARB / 18/2), ve kterém arbitrážní tribunál vynesl závěrečnou cenu dne 1 listopad 2019, nicméně, Navrhovatel zahájil řízení o neplatnosti, které momentálně čekají na vyřízení;
- Rizzani de Eccher S.p.A., Obrascón Huarte Lain S.A.. a Trevi S.p.A. (Případ ICSID č. 17/8).
[1] Dongchuan Luo , Jalal El Ahdab, „Arbitráž v Kuvajtu “, Arbitráž s arabskými zeměmi, (Kluwer International 2011), str. 305-336.
[2] Dongchuan Luo , Jalal El Ahdab, „Arbitráž v Kuvajtu “, Arbitráž s arabskými zeměmi, (Kluwer International 2011), str. 315-316.
[3] Dongchuan Luo , Jalal El Ahdab, „Arbitráž v Kuvajtu “, Arbitráž s arabskými zeměmi, (Kluwer International 2011), str. 305-336.
[4] Dongchuan Luo , Jalal El Ahdab, „Arbitráž v Kuvajtu “, Arbitráž s arabskými zeměmi, (Kluwer International 2011), str. 328.
[5] Vidět https://www.newyorkconvention.org/country
[6] S. A. badah, „Pravidla týkající se uznávání a vymáhání zahraničních arbitrážních nálezů v Kuvajtu“, (Asijský mezinárodní arbitrážní deník, 2015, Hlasitost 11, Problém 2) str. 147.
[7] Vidět https://investmentpolicy.unctad.org/international-investment-agreements/countries/112/kuwait
[8] GCC –regional intergovernmental organization – consisting of the states of Persian Gulf (Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty)
[9] Vidět https://icsid.worldbank.org/sites/default/files/ICSID-3.pdf