Během posledních desetiletí, Maroko se zavázalo posílit svou přitažlivost jako jurisdikce přátelské k arbitráži. Významné reformy byly zavedeny do jejího rozhodčího režimu Zákon č. 95-17 o rozhodčím řízení a klasické mediaci („Zákon č. 95-17“Nebo„Nový zákon“). Jakýsi neoficiální překlad zákona č. 95-17 najdete zde. Nové koncepty, jako je pravomoc soudce pro zrušení ukládat pokuty stranám za zneužití žádostí o zrušení a používání mechanismů online řešení sporů, byly zavedeny za účelem posílení spolehlivosti Maroka jako místa pro mezinárodní arbitráž.
Nový zákon upravuje rozhodčí řízení zahájená ke dni nabytí jeho účinnosti, přičemž rozhodčí řízení zahájená před tímto datem se nadále řídí ustanoveními občanského soudního řádu („ČKS“) uzákonil Dahir (Dekret marockého krále), související se zákonem č. 1-74-447 z 28 září 1974.[1]
Tato poznámka se zaměřuje výhradně na ustanovení zákona č. 95-17.
Arbitrážní dohoda pro mezinárodní arbitráž v Maroku
Podle článku 2 zákona č. 95-17, rozhodčí smlouva je závazek stran využít rozhodčí řízení k urovnání stávajícího nebo potenciálního sporu vyplývajícího z konkrétního právního vztahu, ať už smluvní nebo ne.[2]
Aby byla rozhodčí smlouva platná podle zákona č. 95-17, musí být učiněno písemně[3] a definovat povahu sporu, který bude předmětem mezinárodní arbitráže.[4] Obsahuje rovněž informace nezbytné k identifikaci stran, jejich adresy, jejich místa původu a jejich e-mailové adresy.[5]
navíc, zákon výslovně stanoví, že rozhodčí smlouva se nepovažuje za platnou, pokud stanoví jmenování rozhodce, který odmítne nebo není schopen splnit poslání, ledaže se strany dohodnou na nahrazení tohoto rozhodce.[6]
Počet rozhodců
Nový zákon umožňuje stranám svobodně si zvolit počet rozhodců pro složení rozhodčího soudu.[7] nicméně, pokud se strany neshodnou na počtu rozhodců, kteří mají být jmenováni, rozhodčí soud se skládá ze tří rozhodců.[8]
Zákon č. 95-17 rovněž ukládá určité podmínky pro jmenování rozhodců. Jmenovaní rozhodci musí být fyzické osoby s plnou způsobilostí, mající minimální požadované vědecké dovednosti a zkušenosti k plnění svého poslání. dodatečně, je jim zakázáno vykonávat funkci rozhodců, pokud proti nim bylo vydáno pravomocné rozhodnutí:
- Chování v rozporu se ctí, poctivost nebo morálka;
- Odvolání z funkce z důvodu disciplinárního postihu;
- Uplatnění peněžité sankce podle oddílu VII knihy 5 marockého obchodního zákoníku; nebo
- Odnětí obchodních nebo občanských práv.[9]
Jurisdikce arbitrážního soudu v mezinárodní arbitráži v Maroku
Článek 32 zákona č. 95-17 stanoví široce uznávanou zásadu kompetence-kompetence, podle kterého má rozhodčí soud výlučnou pravomoc rozhodovat o vlastní jurisdikci.[10]
Doktrína oddělitelnosti je také uznávána v článku 8 zákona č. 95-17, který stanoví, že rozhodčí doložka je považována za nezávislou na smlouvě, ve které je zakotvena. [11]
Arbitrážní nález v mezinárodní arbitráži v Maroku
Podle Nového zákona, konečné rozhodnutí se uděluje písemně, v papírové nebo elektronické podobě, a musí obsahovat následující informace:
- Datum a místo, kde bylo uděleno konečné ocenění;
- Podrobnosti o jmenovaných rozhodcích, včetně jejich jmen, národnosti, profesionální kapacity, adresy, a e-mailové adresy;
- Informace o zúčastněných stranách, včetně jejich celých jmen, adresy a jména jejich zástupců;
- Pokud je jednou ze stran právnická osoba, soukromý nebo veřejný, jeho jméno, právní forma, a sídlo nebo správní úřad;
- Shrnutí faktického pozadí, nároky a obhajoby stran, předložené důkazy, a problémy vyřešeny.[12]
Konečné rozhodnutí musí dále obsahovat důvody, na kterých je založeno[13] a určit odměny rozhodců, náklady na rozhodčí řízení, a jejich přidělení.[14]
Zpochybnění rozhodčího nálezu
Proti mezinárodnímu rozhodčímu nálezu vydanému v Maroku se lze odvolat za následujících okolností, pokud se strany nedohodnou jinak:
- Pokud byl konečný nález vydán navzdory absenci rozhodčí smlouvy ve smlouvě, nebo je-li rozhodčí smlouva neplatná;
- Pokud byl konečný nález vydán po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodčí řízení;
- V případě nesrovnalosti ve složení rozhodčího soudu;
- Pokud rozhodčí soud neplní svěřené poslání;
- Pokud rozhodčí soud poruší právo na obhajobu; nebo
- Pokud je uznání nebo výkon nálezu v rozporu s mezinárodním nebo vnitrostátním veřejným pořádkem. [15]
navíc, pokud není dohodnuto jinak, ze stejných důvodů uvedených výše lze rozhodčí nález rovněž zrušit, a navíc:[16]
- Pokud rozhodčí soud rozhodl, aniž by dodržel svůj mandát, nebo ve věcech mimo rámec rozhodčího řízení nebo prohlásil, že nemá pravomoc rozhodovat spor, přestože má jurisdikci;
- Pokud konečné ocenění není v souladu s články 50, 51 a 52 zákona č. 95-17;
- Pokud konečný nález není v souladu s postupy dohodnutými mezi stranami nebo neuplatňuje vzájemně dohodnuté právo relevantní pro předmět sporu.[17]
Podle článku 65 zákona č. 95-17, proti zrušujícímu rozhodnutí se lze v souladu s ustanoveními OSŘ odvolat k Nejvyššímu soudu.[18]
Uznání a vymáhání rozhodčího nálezu v Maroku
Protože Maroko je signatářem Úmluvy o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů, také známý jako New York Convention, rozhodčí nálezy lze vykonat po obdržení dekretu o doložení vykonatelnosti od předsedy příslušného soudu.[19]
Doložku vykonatelnosti uděluje automaticky příslušný soud (1) v případě, že uplynula lhůta pro zrušení nálezu a (2) za předpokladu, že ocenění není v rozporu s marockými nebo mezinárodními pravidly veřejné politiky.[20]
Žádost o doložku vykonatelnosti se podává prostřednictvím nouzového řízení na rozporuplném základě a přijímá, v průměru, tři až čtyři měsíce.[21] nicméně, pro exequatur zahraničních ocenění, nový zákon stanoví, že strany předloží arabsky ověřený překlad rozhodčí smlouvy, konečné ocenění a všechny podpůrné dokumenty.[22]
Náklady na rozhodčí řízení
ČKS výslovně neřeší otázku nákladů v mezinárodní arbitráži v Maroku.
nicméně, Článek 124 TŘ zakládá obecnou zásadu použitelnou pro mezinárodní rozhodčí řízení, přičemž náklady na soudní spory vzniklé před státními soudy obvykle nese neúspěšná strana. Tento princip je v souladu se standardní praxí v mezinárodní obchodní arbitráži, kde náklady následují po události, což znamená, že strana, která prohrála, je odpovědná za uhrazení poplatků za rozhodčí řízení vítězné strany. (Další podrobnosti naleznete v poznámce na Kdo platí náklady mezinárodní arbitráže?).
Arbitrážní instituce v Maroku
V Maroku sídlí několik rozhodčích institucí, se dvěma významnými, které mají významnou mezinárodní expozici:
- The Marocká mezinárodní obchodní komora, marocký protějšek Mezinárodní obchodní komory (ICC); a
- Casablanca Finance City, parlamentem zřízena jako finanční zóna a zóna volného obchodu, která hostí arbitrážní instituci známou jako Mezinárodní centrum pro mediaci a arbitráž (CIMAC).[23]
Investiční arbitráž v Maroku
Maroko je smluvní stranou Úmluvy o řešení investičních sporů mezi státy a státními příslušníky jiných států (úmluva ICSID) (vidět Seznam kontaktujících států ICSID). Z 1967 na 2024, Maroko bylo obžalovaným v nejméně devíti případech předložených zahraničními investory, se šesti případy uzavřenými a třemi nevyřízenými.
Závěr
Zákon č. 95-17 odráží závazek Maroka podporovat prostředí příznivé pro rozhodčí řízení, které je v souladu s mezinárodními standardy. Zvýšením účinnosti, flexibilita, a vykonatelnost rozhodčího řízení, Maroko si klade za cíl přilákat zahraniční investice a postavit se jako klíčový hráč v mezinárodní arbitráži. Nová legislativa nejen zjednodušuje arbitrážní proces, ale také posiluje status Maroka jako arbitrážního centra pro investory v Africe..
[1] A. Bougrine, C. Lemais d'Ormesson a F. Gagnerot, Maroko, Globální arbitrážní přezkum, 2023.
[2] Zákon č. 95-17, Článek 2.
[3] Zákon č. 95-17, Článek 3.
[4] Zákon č. 95-17, Článek 5.
[5] Zákon č. 95-17, Článek 5.
[6] Zákon č. 95-17, Článek 5.
[7] A. Kettani, Mezinárodní arbitrážní zákony a předpisy Maroko 2023-2024, ICLG, 2023.
[8] Zákon č. 95-17, Článek 20.
[9] Zákon č. 95-17, Článek 11.
[10] Zákon č. 95-17, Článek 32.
[11] Zákon č. 95-17, Článek 8.
[12] Zákon č. 95-17, Článek 51.
[13] Zákon č. 95-17, Článek 51
[14] Zákon č. 95-17, Článek 52.
[15] Zákon č. 95-17, Článek 80.
[16] Zákon č. 95-17, Článek 62.
[17] Zákon č. 95-17, Článek 62.
[18] Zákon č. 95-17, Článek 65.
[19] Zákon č. 95-17, Články 67 a 77.
[20] Zákon č. 95-17, Článek 79; A. Bougrine, C. Lemais d'Ormesson a F. Gagnerot, Maroko, Globální arbitrážní přezkum, 2023.
[21] Zákon č. 95-17, Článek 67.
[22] Zákon č. 95-17, Článek 78.
[23] A. Bougrine, C. Lemais d'Ormesson a F. Gagnerot, Maroko, Globální arbitrážní přezkum, 2023.