Mezinárodní arbitráž v Turecku se řídí Mezinárodní rozhodčí právo (Zákon č. 4686), který vstoupil v platnost dne 5 červenec 2001.[1] Turecký mezinárodní arbitrážní zákon byl do značné míry založen na UNCITRAL Modelové právo a Kapitola 12 švýcarského zákona o mezinárodním soukromém právu. Domácí arbitráž v Turecku, na druhou stranu, se řídí občanským soudním řádem („ČKS“),[2] což je také do značné míry, s drobnými úpravami, na základě vzorového zákona UNCITRAL.
Mezinárodní vs. Domácí arbitráž v Turecku
Na rozhodčí řízení se sídlem se vztahuje mezinárodní rozhodčí právo (místo) v Turecku a kde „zahraniční, cizíBylo zjištěno, že prvek existuje. Jak je uvedeno v článku 2 mezinárodního rozhodčího práva, "cizí prvek”Existuje za jedné z následujících okolností:
- bydliště, trvalé bydliště nebo místo podnikání stran jsou v různých zemích;
- bydliště, trvalé bydliště nebo místo podnikání stran jsou v jiné zemi, než je toto místo (sedadlo) rozhodčího řízení uvedeného v rozhodčí smlouvě nebo místě (sedadlo) rozhodčího řízení určeného v souladu s rozhodčí smlouvou; nebo v jiné zemi, než kde má být provedena podstatná část příslušné smlouvy, nebo kde je předmět sporu úzce spojen;
- alespoň jeden z akcionářů společností, který je stranou hlavní smlouvy, na níž je založena rozhodčí smlouva, přinesl zahraniční kapitál do Turecka podle předpisů o zahraničních investicích, nebo kde je nutné uzavřít smlouvu o půjčce nebo zajištění za účelem poskytnutí zahraničního kapitálu ze zahraničí na realizaci smlouvy; nebo
- hlavní smlouva nebo právní vztah, na němž je založena rozhodčí smlouva, způsobuje pohyb kapitálu nebo zboží z jedné země do druhé.
Mezinárodní rozhodčí právo se rovněž použije, pokud strany souhlasí s jeho uplatňováním nebo rozhodčí soud rozhodne, že rozhodčí řízení bude vedeno v souladu s uvedeným právem. V tomto případě, platí také kogentní pravidla sídla rozhodčího řízení.[3] Mezi povinná pravidla, která stanoví turecký mezinárodní arbitrážní zákon, patří, mimo jiné, následující:
- Stranám musí být v rozhodčím řízení poskytnuta stejná práva a pravomoci (Článek 8);
- Počet rozhodců musí být nerovnoměrný (Článek 7(A));
- Pokud strana získala předběžné opatření od soudu před zahájením rozhodčího řízení, řízení musí být automaticky zahájeno uvnitř 30 dny, v opačném případě, dočasná úleva bude automaticky odstraněna (Článek 10(A));
- Cena musí obsahovat prvky stanovené zákonem (Článek 14);
- Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu musí být podána uvnitř 30 dny (Článek 15).
Arbitrabilita sporů v Turecku
Tyto spory stanoví jak mezinárodní arbitrážní právo, tak ČKS in rem ohledně nemovitého majetku a spory, které nejsou předmětem úmyslu stran, nejsou arbitrární, tj., musí být vyslechnut před státními soudy.[4] V souladu s rozhodnutími tureckého kasačního soudu, tyto zahrnují, především:
- Konkurzní řízení;
- Spory spadající do pravomoci správních soudů;
- Spory týkající se veřejné politiky;
- Spory související s rodinným právem;
- Spory související s trestním právem;
- Spory související s nadacemi a asociacemi;
- Případy zrušení nebo registrace pozemku;
- Spory vyplývající z určení nájemného nebo evakuace související se smlouvami o pronájmu nemovitostí.
Rozhodčí smlouvy
Podle článku 4 mezinárodního rozhodčího práva, rozhodčí smlouvy musí mít písemnou formu a mohou mít formu písemného dokumentu podepsaného stranami, dopis, telegram, dálnopis, fax vyměněný mezi stranami nebo elektronické médium. Odkaz ve smlouvě na dokument obsahující rozhodčí doložku představuje rozhodčí smlouvu za předpokladu, že odkaz je takový, že učiní tuto doložku součástí smlouvy.
V případě, že žalující strana ve své žalobě tvrdí, že existuje platná rozhodčí smlouva, a odpůrce toto ve svém obhajobě nenamítá, požadavek platné rozhodčí smlouvy se považuje za splněný. Kromě toho, Turecké soudy rozhodly, že rozhodčí smlouva je platná, úmysl stran předložit spor arbitráži musí být jasný a bezpochyby. Zástupce podepisující rozhodčí smlouvu musí mít zvláštní oprávnění k uzavření rozhodčí smlouvy.[5]
Jmenování rozhodců podle tureckého mezinárodního rozhodčího práva
Podle článku 7(B) tureckého mezinárodního rozhodčího práva, při absenci dohody stran, standardní postup pro jmenování rozhodců stanovený v mezinárodním rozhodčím právu je následující:
- Pokud se strany nedohodnou na určení jediného rozhodce, rozhodce je jmenován soudem na žádost jedné ze stran;
- Mají -li být jmenováni tři rozhodci, každá strana jmenuje jednoho rozhodce, a dva rozhodci jmenovaní stranami pak jmenují třetího rozhodce. V případě, že se straně nepodaří jmenovat arbitra uvnitř 30 dnů od obdržení žádosti od druhé strany, nebo pokud tito dva rozhodci jmenovaní stranou ve stejné lhůtě nejmenují třetího rozhodce, rozhodce bude jmenován soudem na žádost dožadující strany;
- Mají -li být jmenováni více než tři rozhodci, rozhodci, kdo jmenuje posledního rozhodce, určí strany stejným počtem ve stejném počtu.
Na žádost strany, soudce může také jmenovat soud, pokud jedna ze stran nedodrží dohodnutý postup, nebo pokud strany nebo rozhodci nejsou schopni dosáhnout dohody, nebo třetí stranou, orgán nebo instituce je oprávněna provést výběr a neučiní tak.
Podle článku 7(C) tureckého mezinárodního rozhodčího práva, rozhodce může být napaden, pokud:
1) Nemá kvalifikaci, se kterou strany souhlasily;
2) Pokud existuje důvod k napadení v souladu s rozhodčím postupem dohodnutým stranami; nebo
3) Pokud stávající okolnosti vyvolávají oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti nebo nezávislosti.
Strany se také mohou dohodnout na postupu při napadení rozhodce. Turecký zákon o mezinárodním rozhodčím řízení stanoví, že strana, která hodlá napadnout rozhodce, může podat námitku uvnitř 30 dnů po jmenování rozhodce nebo poté, co se dozvěděl o okolnostech, které vedly k napadení. V případě, že rozhodčí soud zamítne výzvu jednoho nebo více rozhodců dožadující stranou, taková strana se může obrátit na soud uvnitř 30 dnů a požádat soud, aby rozhodnutí rozhodčího soudu zrušil. V praxi, většina rozhodčích soudů bere v úvahu Pokyny IBA o střetu zájmů v mezinárodní arbitráži, který, nicméně, nejsou pro tribunály závazné, ale slouží pouze jako vodítko.
Oprava a vyjasnění rozhodčích nálezů
Podle článku 14 mezinárodního rozhodčího práva, v případě chyb ve výpočtu může strana požádat soud o opravu nálezu, administrativní nebo typografické chyby nebo podobné chyby uvnitř 30 dnů od vydání ceny. Strana může také požádat o výklad ceny, zcela nebo zčásti, ve stejné lhůtě. Kromě toho, strana může rovněž požádat soud o vydání dodatečného nálezu v případě, že toto ocenění udělil infra malé (tj., nerozhoduje o všech záležitostech předložených rozhodčímu soudu), s možností vydání dodatečného ocenění.
Uznávání a výkon zahraničních rozhodčích nálezů v Turecku
krocan, jako většina dnešních států, je stranou Newyorská úmluva o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích cen (a “Newyorská úmluva“) od jeho vstupu v platnost dne 25 září 1992. V souladu s článkem I(3), Turecko učinilo ve vztahu k Newyorské úmluvě dvě společné výhrady, které mají malý dopad na vymahatelnost téměř všech ocenění:
- Prohlášení, že bude uplatňovat Newyorskou úmluvu pouze v případě, že cena byla udělena ve státě, který je signatářem newyorské úmluvy;
- Turecko omezilo použitelnost Newyorské úmluvy na konflikty vyplývající ze vztahů, které jsou podle tureckého práva kvalifikovány jako obchodní.[6]
Stanovení Aside of Arbitration Awards v Turecku
Podle tureckého práva podléhají mezinárodní i domácí rozhodčí řízení řízení o zrušení/zrušení. Článek 15(A) mezinárodního rozhodčího práva stanoví, že příslušným soudem pro zrušení žaloby je civilní soud prvního stupně s příslušností (příslušný soud v turečtině). Článek 15(A) v zásadě kodifikuje stejné důvody jako v článku 34 vzorového zákona UNCITRAL, který zahrnuje:
Kde strana, která žádost podává, to dokazuje:
A) strana rozhodčího řízení měla určitou neschopnost; nebo uvedená dohoda není platná podle práva, kterému strany podléhaly nebo, chybí-li na tom žádná indikace, podle tureckého práva;
b) složení rozhodčího soudu není v souladu se stranami’ dohoda, nebo, [pokud taková dohoda není] s tímto zákonem;
C) rozhodčí nález není vydán ve lhůtě rozhodčího řízení;
d) arbitrážní soud se protiprávně shledal kompetentním nebo nekompetentním;
E) nález se zabývá sporem, který není zamýšlen nebo nespadá do podmínek předložení k rozhodčímu řízení, nebo obsahuje rozhodnutí ve věcech, které nespadají do rozhodčího řízení;
F) rozhodčí řízení není v souladu se stranami’ dohoda [co se týče postupu], nebo, pokud taková dohoda není, s tímto zákonem za předpokladu, že takové nedodržení ovlivní podstatu ocenění;
G) se stranami není zacházeno stejně; nebo
2. kde to soud zjistí
A) předmět sporu není podle tureckého práva možné urovnat arbitráží; [nebo]
b) cena je v rozporu s veřejným pořádkem.
Zvažuje se otázka arbitráže a veřejného pořádku mimo kancelář tureckými soudy, vzhledem k tomu, že strana požadující zrušení by měla prokázat ostatní důvody. Rozhodčí nález může být částečně nebo úplně zrušen.
Rozhodčí instituce v Turecku
Nejčastěji používanou mezinárodní arbitrážní institucí zvolenou tureckými stranami je Mezinárodní obchodní komora („ICC“). Mezi další často používané možnosti patří Švýcarské arbitrážní centrum (dříve arbitrážní instituce Švýcarských komor), Obchodní komora ve Stockholmu („SCC“), a London Court of International Arbitration („LCIA“).
Pokud jde o místní instituce, a Istanbulské arbitrážní centrum se v posledních letech stala prominentní institucí, v souladu s výrazným zvýšením povědomí o arbitráži v Turecku. Istanbulské arbitrážní centrum bylo založeno jako nestranná instituce v 2015, jako součást širšího projektu Istanbulského finančního centra. Istanbulské arbitrážní centrum má svůj vlastní soubor moderních arbitrážních pravidel, a Pravidla arbitráže a mediace ITSAC, který vstoupil v platnost dne 26 říjen 2016. Mezi další významné arbitrážní instituce v Turecku patří:
- Svaz komor a burzovních komodit Turecka, se nachází v Ankaře, která spravuje řešení obchodních sporů;
- Istanbulská obchodní komora, který funguje restriktivně a lze jej aktivovat pouze tehdy, je -li alespoň jedna ze stran členem.
Budoucí vyhlídky na mezinárodní arbitráž v Turecku
Přijetím rozhodčího zákona na základě vzorového zákona UNCITRAL a ratifikací hlavních mezinárodních úmluv, Turecko učinilo svůj arbitrážní zákon velmi komplexním a bezpochyby udělalo velký krok vpřed a vytvořilo prostředí vhodné pro investory pro velké smlouvy o infrastruktuře.
Vždy je co zlepšovat, nicméně, jelikož turecký zákon o mezinárodním rozhodčím řízení neposkytuje řešení některých moderních problémů, se kterými se strany v mezinárodní arbitráži potýkají. Například, neobsahuje ustanovení týkající se zásahu třetích stran a/nebo spojení dalších stran, které jsou relevantní vzhledem k tomu, že mnoho sporů vyplývajících z mezinárodního rozhodčího práva se týká společných podniků, konsorcia nebo podobné dohody zahrnující více stran. Kromě toho, navzdory snaze omezit zásahy soudů a urychlit arbitrážní proces, Zdá se, že možnost odvolat se proti rozhodnutí o žalobě na neplatnost - a zajistit tak dvojí kontrolu udělení - ve skutečnosti měla opačný účinek. Dále, zatímco rozhodčí soud může nařídit předběžná opatření nebo předběžné zabavení, a požadovat svědectví na žádost strany, není -li dohodnuto jinak, nemůže poskytnout prozatímní nápravná opatření, která zavazují třetí strany nebo která musí být provedena úředními orgány nebo prováděcími úřady. Nedostatek pravomocí rozhodců udělovat výkonná opatření je dalším příkladem velké úlohy, která je přisuzována státním soudům, zatímco lze dokonce zkoumat užitečnost svěřování pravomocí rozhodcům pro poskytování předběžných nálezů, protože jejich prozatímní opatření nemají žádný exekutivní ani vynucovací účinek.
[1] Mezinárodní rozhodčí právo, Zákon č. 4686 z 21 červen 2001, zveřejněno v čísle Úředního věstníku 24453 a datováno 5 červenec 2001.
[2] Občanský soudní řád, Zákon č. 6100 z 12 leden 2011, zveřejněno v čísle Úředního věstníku 27836 a datováno 4 Únor 2011, Kapitola 11, Články 407-444. Zákon vstoupil v platnost dne 1 říjen 2011.
[3] Ali Yesilirmak, Ismail G. Inspirace, Arbitráž v Turecku, (Wolters Kluwer, 2015), Kapitola 1, str. 4.
[4] Turkish International Arbitration Law, Článek 1(4); ČKS, Článek 408.
[5] Court of Appeals, 19tis Občanskoprávní komora, 21 Smět 2007, Soubor č. 2007/380, Rozhodnutí č. 2007/5114.
[6] Whether a dispute arises from commercial issues is determined by taking into consideration the Turkish Commercial Code, Zákon č. 6102 z 13 leden 2011, zveřejněno v čísle Úředního věstníku 27846 a datováno 14 Únor 2011, Článek 3.