Mechanismus urovnávání sporů podle zákona o moři je oblastí, která je velmi akademická, hospodářský, a politický zájem tam, kde je vztah mezi veřejným a soukromým právem v plném vývoji a neustále ukazuje nové výzvy.
Účelem této přednášky a analýzy je vytvořit fórum pro reflexi nedávného vývoje na rozhraní mezinárodního práva veřejného a soukromého. Historicky, mořské právo bylo rozděleno mezi veřejné a soukromé domény. We speak of it mostly in the context of interstate relations and private issues are often relegated to admiralty or maritime law (řešení zástavních práv, zranění námořníků, atd). nicméně, mořské právo prochází veřejným a soukromým sektorem a mezinárodní veřejné právo se postupně spojuje s vnitrostátním právním řádem způsobem, který ovlivňuje jednotlivce v řadě otázek týkajících se, například, bezpečnost, navigace, ochrana životního prostředí, zachování a využívání zdrojů, vědecký výzkum, občanská a trestní jurisdikce. Taky, ropné společnosti se velmi zabývají vymezení námořních zón a rybářská flotila se týká práv a povinností ve výlučné ekonomické zóně (EEZ). Private activity is often the catalyst for conflicts between States as to rights and obligations on the sea. These conflicts demand methods for dispute settlements and many were borrowed from national legal systems.
V důsledku vstupu v platnost v roce 2007 1994 z 1982 Úmluva o mořském právu (LOSC), dispute settlement methods flourished and the tide is still rising twenty years later. States mostly remain the featured players in these forms of dispute settlement methods but there are some avenues for private actors to engage in as their interests almost always lie behind the interests of State actors.
Následující způsoby řešení sporů podle mořského práva od té doby vzkvétaly 1994 a bude zdůrazněn klíčový vývoj a případy:
- Jednání
- Zprostředkování
- Smírčí řízení
- Arbitráž
- Soudní urovnání
- Komise pro kontinentální šelf
Overview of the Law of the Sea Convention (LOSC)
Úmluva o mořském právu usiluje o komplexní regulaci prakticky všech aspektů mořského práva, stanovit pravidla pro tvorbu Baselines a vnitřních vod, a v několika námořních zónách (Teritoriální moře, sousední zóna, exkluzivní ekonomická zóna, kontinentální polici a rozšířenou kontinentální polici, na volném moři a v oblasti hlubokého mořského dna).
It is possible for islands to generate some or all of the maritime zones. Článek 121 of the Law of the Sea Convention provides that an “island” is a form of land above the water at high tide which can generate all of the maritime zones if it can sustain human habitation and economic life. nicméně, ostrov, který nedokáže udržet lidské obydlí a ekonomický život sám o sobě, je „skálou“, která generuje pouze teritoriální moře.
Úmluva o mořském právu rovněž stanoví pravidla týkající se průlivů, archipelagos, uzavřená moře, vnitrozemské státy, pravidla o soudní příslušnosti nad oceánskými plavidly.
Část 11 Úmluvy během jednání přitahovala velkou pozornost, protože stanoví pravidla týkající se využívání hlubinného mořského dna a institucionálních struktur (včetně rady a shromáždění).
Část 12 of the Convention sets forth rules for environmental protection of maritime areas. Some of these rules are regarded as a sophisticated environmental law treaty embedded within the Law of the Sea Convention.
Od té doby 1994, we have acquired a very detailed set of rules relating to the conduct of State and non State actors in relation to the seas. These rules offer a template to evaluate whether a conduct is permissible or not.
Některá z těchto pravidel nejsou příliš jasná, such as the rules on delimitation of the zones between States. When we refer to the appropriate rules in case of a dispute on the zones, Úmluva stanoví, že proces delaminace hospodářské zóny, Exkluzivní ekonomická zóna, Kontinentální šelf "jsou ovlivněny dohodou na základě mezinárodního práva s cílem dosáhnout spravedlivého řešení“, což je docela neurčitý způsob, jak říci, že státy by se měly spojit, aby dosáhly dohod a měly by se řídit spravedlivými nápady, but does not provide how the delimitation process should go forward. If States cannot reach an agreement without a reasonable amount of time, od nich by se pak mělo očekávat, že se uchýlí k postupům urovnávání sporů podle úmluvy o mořském právu uvedené v části 3; 15 úmluvy.
Část 15 úmluvy zřizuje velmi inovativní systém řešení sporů. Sekce 1 zahrnuje nepovinné postupy pro řešení sporů a vyzývá státy, aby pokračovaly v jednáních, zprostředkování, smíření. If these avenues do not solve the dispute, Sekce 2 stanoví povinné postupy pro řešení sporů, které zahrnují Mezinárodní soud pro mořské právo (ITLOS) podle přílohy VI, Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), vytvoření rozhodčího soudu podle přílohy VII, a vytvoření zvláštního rozhodčího soudu vytvořeného jako skupina odborníků, ne nutně právníci, řešit spor vzniklý v určité oblasti (např. rybolov, mořské prostředí, vědecký výzkum, navigace, atd.).
The innovative aspect of dispute resolution under the Law of the Sea Convention is that it does not impose a single method to settle disputes on a compulsory basis but allows for a lot of flexibility. How does one know which avenue to take? When joining the Convention, new members select one of the four mechanisms set out above. When a dispute arises and that both parties have selected the same mechanism upon joining, they are obligated to use it. When a member has failed to make a selection, it is deemed to have selected an Arbitral Tribunal under Annex VII by default. When both parties have selected different options upon joining, they are both deemed to have selected an Arbitral Tribunal under Annex VII. In shirt, arbitráž je výchozí proces.
Během jednání vedoucích k vypracování úmluvy, it was considered important to establish certain automatic and optional carve outs to the compulsory dispute settlement methods. These are provided for in Section 3 části 15 a zahrnout, mimo jiné, automatická výjimka z povinného řešení sporů, která brání tomu, aby někdo zpochybnil stanovení přípustného úlovku před ICJ, ITLOS or an Arbitral Tribunal. There are also optional carve outs which can be invoked by a State upon joining the Convention (např. jeden člen se může rozhodnout nepřijmout povinné řešení sporů ohledně sporu o vymezení, spory týkající se historických zátok, nebo spory týkající se vojenských činností). Například, když Čína ratifikovala úmluvu o mořském právu, dovolávala se všech tří nepovinných výjimek a poté tvrdila, že neexistuje žádný důvod, který by vedl po Číně ohledně jakéhokoli tvrzení týkajícího se těchto záležitostí.
I když státy po vstupu do úmluvy vyberou některá volitelná vyřezávání, jsou však povinni provádět nepovinné metody řešení sporů, jako jsou vyjednávání, zprostředkování a smírčí řízení. These do not however lead to legally binding decisions.
Teď jsou 167 Členské státy úmluvy o mořském právu a 147 Státy, které jsou stranami úmluvy 1994 Dohoda týkající se hlubinného mořského dna („DOHODA o provádění části XI Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 2006 10 prosinec 1982“). Od té doby 1994, bylo vyvinuto mnohem více úsilí k objasnění mořského zákona, některé dohody jsou globální (např. zabývající se zónami přechodu ryb) nebo regionální (např. zdroje ryb v konkrétní oblasti), některé jsou bilaterální, jiní se zabývají vraky lodí, kulturní artefakty, atd. All these agreements constitute a rather complicated web of regulations which are always to be considered against the backdrop of well established rules of customary international law.
Když byla v sedmdesátých a osmdesátých letech sjednána úmluva o mořském právu, byl velký zájem o využívání zdrojů vztahujících se k hlubinnému mořskému dnu, které se poté snížilo, protože další cesty byly považovány za náhradu některých nerostů, které mají být využity z mořského dna (např. syntetické materiály, nové zdroje nerostů na zemi, zejména v rozvojových zemích). nicméně, v minulosti 10 let, zdá se, že zájem o mořské dno se opět zvýšil, jak ukazuje velký nárůst aplikací, které obdržela Mezinárodní úřad pro mořské dno od společností, které si přejí provést průzkum mořského dna, a pokrok technologií, které jej umožňují.
Formy právního urovnávání sporů v moři
Jednání
Podrobná pravidla podle současného mořského zákona, the increasing interest in exploiting resources and the threat of compulsory dispute settlement mechanisms encourage States to enter into negotiations. Identifying the fact that negotiations are going forward is difficult as States often keep them quiet. Studies have however reported 16 jednání od 1994 na 2012, některé z nich byly úspěšné, Jako 2003 Jednání mezi Ázerbájdžánem, Kazachstán a Ruská federace, a 2004 Jednání mezi Austrálií a Novým Zélandem, a 2008 Smlouva o vymezení Mauritius-Seychely EEZ, atd.
Jednání někdy vedou k vyřešení sporu ve formě smlouvy nebo k jiným formám mechanismů řešení sporů. Jednání je zdaleka metoda urovnávání sporů upřednostňovaná státy a další cesty jsou zvažovány pouze při vyjednáváních.
V souvislosti s ohraničením hranic, there are some real disadvantages in pursuing compulsory dispute mechanisms and considerable advantages in negotiating. During negotiations, strany si ponechávají kontrolu nad řadou velmi důležitých otázek, včetně přesného výsledku ohraničených hranic, způsob, jakým je linka definována, the terms and the timing of the agreement and the way the agreement is presented publically. It is generally believed that litigation always carries risks for the parties and that the range of legal findings available to the tribunal is more restricted than the range of options open to the negotiators. Taky, když se objeví před soudem, který používá mezinárodní právo, strany fungují ve specifickém rámci, který postrádá flexibilitu a ponechává malý prostor pro kreativitu a má sklon upřednostňovat vždy jednu stranu, přičemž nezohledňuje zájmy všech aktérů. nicméně, během vyjednávání, strany pokračují v procesu společného rozvoje v námořním prostoru a jsou schopny zrušit právní spor se zaměřením na praktická opatření k zajištění základních cílů každé strany, zejména pokud si každá strana přeje provádět různé typy vykořisťování.
Zprostředkování
Naproti tomu, States rarely resort to mediation or good offices. Například, a 2015 OAS Zprostředkování pohraničního sporu Belize-Guatemala tento spor nevyřešilo a vedlo strany k tomu, aby věc projednaly u Mezinárodního soudního dvora.
Smírčí řízení
Dohodovací řízení je stanoveno v části 15 of the Law of the Sea Convention but is almost never used by States. The 1981 Island / Norsko Spory o kontinentální šelfy týkající se ostrova Jay Mayen jsou jednou z mála usmíření, která byla kdy zaznamenána.
Státy nejsou nakloněny použití dohodovacího řízení, protože jakmile se rozhodnou vzdát se kontroly nad sporem a umožnit formální rozhodnutí orgánu třetí strany, States prefer to go all the way to an ultimately binding decision. There is not much to gain from a process which looks a lot like arbitration without the benefit of legal certainty flowing from the issuance of an arbitral award. Taky, Státy by také raději prohrály rozhodčí řízení a měly by důvody pro zrušení rozhodnutí před ztrátou smírčího řízení a nemají žádný právní základ pro zrušení výsledku.
Arbitráž
Někdy, the parties will reach an impasse during the negotiations but nevertheless need to resolve the dispute as they might not otherwise be able to exploit resources. They will then turn to compulsory dispute resolution. Some countries, jako je Nikaragua, jsou velmi dobře obeznámeni s tímto procesem a při několika příležitostech se objevili před ICJ. The more familiar States become with the process, the more likely they are to prefer compulsory Law of the Sea dispute resolution in the future.
Od té doby 1994, rozhodčí řízení se stalo nejpopulárnějším prostředkem řešení námořních sporů. Podle přílohy VII úmluvy o mořském právu, tribunály jsou složeny z 5 rozhodci, každá strana sporu jmenuje rozhodce a společně jmenují zbývající tři. In the event that it is needed, the President of ITLOS serves as the appointing authority. The arbitral tribunal decides on its own procedures which provides for a lot of flexibility.
Mezi příklady rozhodčích řízení podle přílohy VII LOSC patří::
- Austrálie a Nový Zéland v. Japonsko („Jižní arbitráž tuňáka obecného“)
- Irsko v. Spojené království („Mox Plant Arbitration“)
- Malajsie v. Singapur („Arbitráž za rekultivaci“)
- Barbados v. Trinidad a Tobago Námořní arbitrážní arbitráž
- Guyana v. Surinamská námořní arbitrážní arbitráž
- Bangladesh v. Indie (“Bay of Bengal Maritime Boundary Arbitration”)
- Maurice V. Spojené království („Arbitrážní souostroví Chagos“)
- Argentine v. Ghana ("Arbitráž ARA Libertad")
- Filipíny v. Čína ("Jižní Čína." / Rozhodčí řízení Západního Filipín “)
- Malta v. Svatý Tomáš a Princův ostrov („Arbitráž integrity Duzgit“)
- Nizozemsko v. Ruská Federace („Arktické slunce“)
- Dánsko ohledně Faerských ostrovů v. Evropská unie ("Atlanto-skandinávské sledě sleďů")
Úmluva o mořském právu ne, sám o sobě, seek to address issues of sovereignty over territory. It is therefore important to keep in mind, při analýze rozhodčích řízení podle přílohy VII, že problémy s jurisdikcí vyvstávají vždy, když jsou tribunály požádány, aby rozhodly o tom, který stát má svrchovanost nad určitým územím.
Například, v arbitráži souostroví Chagos, Mauricius tvrdil, že britská správa souostroví byla nezákonná a že na území Mauricia by mělo být souostroví Chagos. Když Mauricius přinesl řízení 2010, it tried to frame it in a way that only indirectly touched sovereignty issues. nicméně, v březnu 2015, soud shledal, že postrádá pravomoc, protože spor se přímo týkal suverenity, které nespadají do jeho jurisdikce. Soud nicméně uvedl, že některé drobné otázky suverenity, doplňkové k podkladovým pohledávkám, mohl být ovládán.
Na Filipínách v. Čína arbitráž, the Philippines are challenging China’s activity in the South China Sea and Seabed Area and argues that China’s claims over the area delimited by the “Nine-Dash Line” are not lawful under the Law of the Sea Convention. The Philippines are therefore seeking a finding that China’s claims over this area is unlawful. The Philippines are also asking the tribunal to determine whether some features claimed by both the Philippines and China qualify as islands, and a finding regarding the Philippines’ rights beyond its exclusive economic zone. China rejects the tribunal’s jurisdiction mimo jiné on the ground that the essence of the subject matter of the dispute is sovereignty. A hearing on jurisdiction was scheduled for July 2015 a, pokud je nalezena jurisdikce, slyšení o meritu se uskuteční později v roce 2007 2015.
States are using arbitration more and more because tribunals are quick are issuing decisions and give the parties a lot of control over the procedure. A downside of arbitration is the fact that it is more expensive than court proceedings.
Soudní řešení
- ITLOS
Jedním z významných rysů úmluvy o mořském právu je vytvoření nové instituce, Mezinárodní tribunál pro mořské právo (ITLOS) v Hamburku, které mohou projednávat sporné i nesporné případy pro řešení mořských sporů.
21 soudci zvolení pro 9 roky smluvními stranami slouží ITLOS. Každý smluvní stát může nominovat až dva kandidáty. There is a process to ensure equitable distribution among the judges and the term of one third of them expires every three years. ITLOS operates somewhat in similar way to the ICJ in terms of having some permanence to the institution and a rotation system.
ITLOS má zvláštní schopnost slyšet případy „okamžitého propuštění“, které se odehrávají rychle, když pobřežní stát zabavil cizí plavidlo a jeho posádku (obvykle ve své exkluzivní ekonomické zóně) a přinesl to do svých portů.
Postavení není omezeno na státní aktéry a před ITLOS se mohou objevit fyzické nebo právnické osoby (i když musí získat povolení svého státu vlajky).
Navzdory dostupnosti tohoto velmi robustního soudu v Hamburku schopného vyslechnout sporné a nesporné případy, litigation before ITLOS has been very modest. The 22 cases registered are almost all related to “prompt release” matters and ITLOS very rarely decides cases on the merits. Although States mostly prefer going before the ICJ, stále více případů je registrováno před ITLOS (jako je případ ITLOS č. 16 „Spor o vymezení námořní hranice mezi Bangladéšem a Myanmarem v Bengálském zálivu "a Případ č. ITLOS. 23 „Spor týkající se vymezení námořní hranice mezi Ghanou a Pobřeží slonoviny v Atlantickém oceánu “).
- ICJ
Nepochybně, fórem číslo jedna pro státy usilující o soudní urovnání týkající se mořského práva je Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) která se neomezuje pouze na právní předpisy v oblasti moře a může pak rozhodovat o námořních otázkách a otázkách suverenity.
Od té doby některé rozsudky ICJ o mořském právu 1994 zahrnout:
- 1998 Jurisdikce rybolovu (Španělsko v. Kanada) 2001 Námořní vymezení a územní otázky (Katar v. Bahrajn)
- 2002 Pozemní a námořní hranice (Kamerun v. Nigérie: Rovníková Guinea zasahuje)
- 2007 Územní a námořní spory v Karibském moři (Nikaragua v. Honduras)
- 2012 Územní a námořní spory (Nikaragua v. Kolumbie)
- 2009 Námořní vymezení v černém moři (Romania v. Ukrajina)
- 2014 Námořní spor (Peru v. Chile)
- 2014 Lov velryb v Antarktidě (Australia v. Japonsko: Zasahuje Nový Zéland)
The ICJ jurisprudence is fairly robust and contributes greatly to our understanding of how Law of the Sea disputes should be decided. Například, po mnoho let, metodika použitá pro vymezení byla zcela nejistá, ale v posledních desetiletích jurisprudence, zejména ve vztahu ke sporům o Černé moře, vytvořil třídílný přístup k vymezení (za prvé, tribunál nakreslí prozatímní ekvidistantní čáru ze základních bodů na pobřeží obou států, které jsou stranami sporu o vymezení; druhý, tribunál zvažuje faktory vyžadující úpravy, jako je malá rána na pobřeží jednoho státu, která drasticky ovlivní prozatímní ekvidistantní hranici; Třetí, tribunál provádí analýzu proporcionality, přičemž zkoumá dvě části vody vymezené, zkoumá poměr a pobřežní linie a rozhoduje, zda v námořních prostorech přidělených jednotlivým státům existuje výrazná disproporce). V přístupu tribunálu existuje velká flexibilita a současná jurisprudence ukazuje tento kontext, zejména v přítomnosti ostrovů nebo jiných prvků, matter a lot. Depending on their size, na ostrovech bude někdy záležet hodně a bude určující, kde je nakreslena prozatímní ekvidistantní čára, nebo bude někdy odsunut stranou stranou a nebude použit při rozhodování o případu.
Geographic considerations are the dominant force driving these cases. Issues about which State entity should be entitled to which area, ekonomické zdroje a aktér, který je šetrnější k životnímu prostředí, se nezohledňují.
- Poradní stanoviska
The ICJ or ITLOS may render Advisory Opinions. ITLOS recently issued its first Advisory Opinion for the West African Sub-Regional Fisheries Commission. Komise položila ITLOS čtyři otázky, které se týkají, mimo jiné, to the rights and obligations of flag and coastal States regarding fishing in the Exclusive Economic Zone. The backdrop to the request was allegations by African States that third States were not properly regulating their vessels. Twenty-two States parties to the Convention filed written statements before ITLOS. Nepochybně, v budoucnu bude požadováno více poradních stanovisek k získání dalších pokynů ohledně práv a povinností států podle mezinárodního práva.
Existuje také možnost získat poradní stanovisko od Komory pro řešení sporů o mořské dno, a sub unit of ITLOS which can both hear disputes between State and non State actors and issue Advisory Opinions. v 2011, vydala své první poradní stanovisko k těžbě mořského dna.
- Komise kontinentálního šelfu
Pod LOSC, prakticky každý stát dostane kontinentální šelf až 200 nautical miles but States sometimes argue that their Continental Shelf continues past this line. Extending a State’s Continental Shelf allows it to exploit resources further but also takes away other States’ ability to exploit resources in the area.
The Law of the Sea Convention created a Commission to hear the numerous Extended Continental Shelf Claims and their underlying scientific arguments. The Commission consists of 21 členy, odborníci v oboru geologie a fyziky, kdo bude rozhodovat o požadavcích a vydá doporučení, kde by měla být stanovena hranice kontinentálního šelfu a které, pokud bude následovat, je považováno za závazné vymezení naproti všechny strany LOSC.
Sedmdesát sedm států předložilo Komisi návrhy k získání těchto doporučení a dosud bylo vydáno dvacet dva doporučení.
Závěr týkající se zákona o urovnávání sporů na moři
Opravdu existuje stoupající příliv při řešení sporů podle mořského práva, který je dán množstvím podrobných pravidel, která jsou nyní k dispozici, rostoucí zájem o zdroje na moři a o zachování těchto zdrojů, a vyhlídky na povinné řešení sporů nad státními aktéry.
New forms of dispute are now starting to emerge. Global climate change is generating a significant amount of disputes as seas are rising from the melting of glaciers, arctic ice and the expansion of water generally. Baselines are therefore changing. Some nations, ostrovní státy, může jednoho dne dokonce zmizet.
Zdroj: Lalive Přednáška, 15 červenec 2015, Ženeva, Rising Tide: Řešení sporů podle mořského zákona, profesorem Seanem Murphym
Řečníci: Marcelo Kohen, Michael Schneider, Sean Murphy
- Summary by Olivier Marquais, Aceris Law LLC