O přípustnosti důkazů v mezinárodní arbitráži se dlouho diskutuje. Aby mohl být rozhodčí soud posouzen, musí být připuštěn důkaz, který poté vyhodnotí svou důkazní hodnotu ve světle skutečností sporu.
Důkazy se v zásadě připouštějí, pokud jsou relevantní a významné (i když článek 3.11 z Pravidla IBA pouze vyžaduje, aby stranavěřit“V relevantnosti a významnosti důkazů), zatímco jeho váha závisí na její důvěryhodnosti (tj., jeho spolehlivost a autentičnost k prokázání toho, co je nabízeno k prokázání).[1] Za účelem uspokojení důkazního břemene, strana musí poskytnout dostatečné důkazy, s přihlédnutím k důkazům jako celku, a uspokojit své břemeno dokazování svých obvinění.
Problém, který vyvstal, vychází ze skutečnosti, že rozhodčí soud má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o důkazy v mezinárodní arbitráži.. To by mohlo vést k zneužívání nebo eticky poškozeným výsledkům, pokud jde o přípustnost důkazů.
Takový problém byl nedávno viděn v souvislosti s investičním rozhodčím řízením. Soud ICSID v Caratube International Oil Company LLP a Devincci Salah Hourani v. Kazašská republika (Případ ICSID č. ARB / 13/13) lze říci, že stanovila zásadu, kterou může rozhodčí soud uznat jako důkazní údaje nebo dokumenty, které byly získány nezákonně, například hacknutím počítačové sítě. V případě, počítačová síť kazašské vlády byla hacknuta a, tudíž, žadatelé získali přístup a spoléhali se na tisíce důvěrných dokumentů, které byly zveřejněny po hackování.
Ačkoli nic nebrání tribunálu v přijímání důkazních dokumentů, které mohly být ukradeny nebo jinak nezákonně získány, soudy mohou odmítnout uznat takové dokumenty z důvodu spravedlivého řízení a rovnosti stran.
- Aurélie Ascoli, Zákon Aceris
[1] Konstantin Pilkov. Důkazy v mezinárodní arbitráži: Kritéria pro přijetí a hodnocení. Arbitráž. - 2014. - sv. 80. – Issue 2 2014.