Strany se vždy mohou pokusit urovnat svůj spor smírnou cestou, i když byl spor postoupen k rozhodčímu řízení.[1] nicméně, objevují se různé názory na roli rozhodců v procesu urovnání.
Rozhodně, rozhodci mohou urovnání napomáhat nepřímo. Jak uvedl Kaufmann-Kohler, rozhodci"může jednoduše položit několik dobře cílených otázek ve správný čas, které mohou objasnit slabiny případu strany a vyvolat mezi stranami diskuse o urovnání.“[2] nicméně, mohou rozhodci přímo a proaktivně podporovat vyrovnání? Nebo je jejich role striktně omezena na rozhodování sporů? Ohledně této otázky, v 2021, pracovní skupina pověřená Mezinárodním institutem zprostředkování vedla rozhovory s 75 jednotlivci z různých jurisdikcí.
V odpovědi na otázku, „Myslíte si, že arbitr hraje roli při podpoře urovnání??“, 78.38% odpověděl"Ano" a 21.62% odpověděl"Ne.“ Průzkumy během konzultací přinesly podobné výsledky, s 80% reagovat pozitivně. Tím pádem, většina respondentů uznala, že rozhodci mají svou roli při usnadňování urovnání sporu. Komentáře rozšířily kladné odpovědi vysvětlením, že rozhodčí soud: „Hraje důležitou roli v tom, že pomáhá stranám pochopit procesní možnosti řešení, mimo rozhodčí řízení i v rámci rozhodčího řízení;““Rozhodce může mít aktivní roli, pokud je to v souladu s očekáváním/přáním stran;““Rozhodčí řízení může být koncipováno způsobem příznivým pro případné narovnání;““Rozhodce hraje významnou roli při podpoře vyrovnání;" a "Je povinností arbitra povzbudit strany k urovnání sporu.“[3]
V této poznámce, tomuto tématu se budeme věnovat od a (Já) národní stejně jako an (II) institucionální perspektiva. Budeme také předpokládat (III) několik technik, které mohou rozhodci použít k podpoře urovnání v rozhodčím řízení. Tyto techniky jsou, nicméně, (IV) být prováděn s opatrností.
Já. Mohou rozhodci podporovat urovnání v rozhodčím řízení? – Národní právní pohled
Pod anglické právo, Pravidlo 1.4 občanského soudního řádu (1998) stanoví, že soudy musí podporovat prvořadý cíl, tj., řešit případy spravedlivě a za rozumnou cenu,[4] aktivním řízením případů. K aktivnímu řízení případů patří, mimo jiné, „pomoci stranám urovnat celý případ nebo jeho část.“
v Francie, Článek 21 francouzského občanského soudního řádu uvádí, že smírčí řízení patří mezi hlavní úkoly soudu. Toto ustanovení se vztahuje na vnitrostátní rozhodčí řízení prostřednictvím Článek 1464 francouzského občanského soudního řádu.
v Německo, Sekce 278(1) německého občanského soudního řádu výslovně uvádí, že „[i]n všechny okolnosti řízení, soud má jednat v zájmu dosažení smírného řešení soudního sporu nebo jednotlivých sporných bodů." V tomto ohledu, Sekce 278(2) stanoví, že ústní jednání bude „předcházet smírčímu jednání, pokud již nebylo vynaloženo úsilí o dosažení dohody před subjektem alternativního řešení sporů, nebo pokud smírčí slyšení zjevně neskýtá žádné vyhlídky na úspěch. Při smírčím jednání, soud má s účastníky projednat okolnosti a skutečnosti, jakož i dosavadní stav sporu, posuzování všech okolností bez jakýchkoli omezení a kladení otázek, kdykoli je to potřeba. Zúčastněné strany mají být o těchto aspektech slyšeny osobně.“
Jiné jurisdikce mají specifická ustanovení týkající se aktivní úlohy rozhodců při urovnání přímo ve svých vnitrostátních rozhodčích statutech. Tato role je, nicméně, se souhlasem stran:
- The Hongkongské nařízení o arbitráži stanoví ve svém oddíle 33(1) že "[i]f všechny strany souhlasí písemně, a to tak dlouho, dokud žádná ze stran písemně neodvolá souhlas strany, po zahájení rozhodčího řízení může rozhodce vystupovat jako prostředník.“ Oddíl 33(2) pak stanoví, že vystupuje-li rozhodce jako prostředník, „rozhodčí řízení musí být přerušeno, aby se usnadnil průběh mediačního řízení.“
- Rovněž, Sekce 17(1) z Singapurský zákon o mezinárodní arbitráži stanoví, že „[i]f všechny strany s jakýmkoli rozhodčím řízením souhlasí písemně, a to tak dlouho, dokud žádná strana písemný souhlas strany neodvolá, arbitr nebo rozhodčí může působit jako smírčí soudce.“ Podobné ustanovení je uvedeno v oddíle 63 z Singapurský zákon o arbitráži použitelné pro domácí rozhodčí řízení.
- v Japonsko, podle Článek 38(4) zákona o rozhodčím řízení, Rozhodci mohou „pokusit se urovnat občanskoprávní spor, který je předmětem rozhodčího řízení, pokud s tím strany souhlasí.“
- v Bangladéš, Sekce 22 zákona o rozhodčím řízení objasňuje, že to není „neslučitelné s rozhodčí smlouvou, aby rozhodčí soud podpořil řešení sporu jinak než rozhodčím řízením a se souhlasem všech stran, rozhodčí soud může využít mediaci, smírčí řízení nebo jakékoli jiné postupy kdykoli během rozhodčího řízení za účelem podpory urovnání.“
- Totéž je stanoveno v Sekce 30(1) indického zákona o arbitráži a smírčím řízení: „S rozhodčí smlouvou není neslučitelné, aby rozhodčí soud nabádal k urovnání sporu a, se souhlasem stran, rozhodčí soud může využít mediaci, smírčím řízením nebo jinými postupy kdykoli během rozhodčího řízení na podporu urovnání.“
II. Mohou rozhodci podporovat urovnání v rozhodčím řízení? – Pohled rozhodčích institucí
I když ne všechna institucionální pravidla odkazují na aktivní roli rozhodců při řešení sporů stran,[5] některé obsahují v tomto ohledu zvláštní ustanovení. Znovu, role, kterou rozhodci hrají při usnadňování urovnání, podléhá souhlasu stran:
- Článek 47(1) z Pravidla CIETAC stanoví, že „[w]zde se obě strany chtějí dohodnout, nebo pokud si jedna strana přeje smírčí jednání a rozhodčí soud získal souhlas druhé strany, rozhodčí soud může spor v průběhu rozhodčího řízení urovnat.“
- Článek 19(5) z Švýcarská pravidla mezinárodní arbitráže stanoví, že „[w]se souhlasem každé ze stran, rozhodčí soud může podniknout kroky k usnadnění urovnání sporu, který mu byl předložen.“
- Dodatek IV(h)(ii) z Pravidla rozhodčího řízení ICC také stanoví, že „pokud se strany a rozhodčí soud dohodnou, rozhodčí soud může podniknout kroky k usnadnění urovnání sporu, za předpokladu, že je vynaloženo veškeré úsilí, aby bylo zajištěno, že jakékoli následné zadání bude právně vymahatelné.“
- Článek 26 z Německá pravidla DIS tvrdí, že "[v]pokud proti tomu žádná strana nevznese námitky, rozhodčí soud, v každé fázi rozhodčího řízení, snažit se podpořit přátelské urovnání sporu nebo jednotlivých sporných otázek.“
- Článek 28 z Pravidla arbitráže VIAC také stanoví, že „[A]v jakékoli fázi řízení, rozhodčí soud je oprávněn usnadnit stranám úsilí o dosažení urovnání.“
- Rozpis III, odstavec 7, do Rozhodčí řád CEPANI tvrdí, že "[i]pokud to okolnosti dovolují, může rozhodce […] požádat strany, aby usilovaly o smírné urovnání a, s výslovným souhlasem stran a sekretariátu, přerušit řízení na nezbytně nutnou dobu.“
- Článek 42(1) Rozhodčího řádu přijatého Pekingská rozhodčí komise (BAC) stanoví, že rozhodčí soud“smět, na žádost nebo se souhlasem stran, provést smírčí řízení případu způsobem, který považuje za vhodný.“
Konečně, různé nástroje právně nevynutitelného práva rovněž předpokládají roli rozhodce při podpoře řešení sporů:
- Obecný standard 4(d) z Směrnice IBA o střetu zájmů v mezinárodní arbitráži stanoví, že rozhodce“může stranám pomoci dosáhnout urovnání sporu, prostřednictvím smíru, zprostředkování nebo jinak, v jakékoli fázi řízení. nicméně, než tak učiníte, rozhodce by měl obdržet výslovnou dohodu stran, že jednání tímto způsobem nezbavuje rozhodce, aby nadále vykonával funkci rozhodce“.
- Článek 8 z Etická pravidla IBA pro mezinárodní rozhodce také stanoví, že, po souhlasu stran, „tribunálu jako celku (nebo případně předsedajícího rozhodce), může podávat návrhy na narovnání oběma stranám současně, a výhodně ve vzájemné přítomnosti.“ Ustanovení pak pokračuje a výslovně to uvádí, Ačkoli "jakýkoli postup je možný po dohodě stran, rozhodčí soud by měl stranám poukázat na to, že je nežádoucí, aby jakýkoli rozhodce projednával podmínky urovnání se stranou v nepřítomnosti ostatních stran, protože to obvykle povede k tomu, že jakýkoli rozhodce zapojený do takových diskusí bude vyloučen z jakékoli budoucnosti účast v arbitráži.“
- Článek 9.1 z Pražská pravidla o efektivním vedení řízení v mezinárodní arbitráži potvrzuje, že „[v]pokud jedna ze stran nevznese námitku, rozhodčí soud může stranám pomoci dosáhnout smírného urovnání sporu v kterékoli fázi rozhodčího řízení.“Článek 9.2 pak uvádí, že, po písemném souhlasu stran, Rozhodce může také „působit jako mediátor, který pomáhá při smírném urovnání případu.“
III. Různé techniky používané arbitry k podpoře urovnání v arbitráži
Existují různé techniky, které lze použít v různých fázích rozhodčího řízení za účelem podpory vyrovnání. Tyto techniky byly předmětem řady provedených studií, například, komise ICC pro arbitráž a ADR[6] a Centrum pro efektivní řešení sporů.[7] Hlavními rysy několika z těchto technik se budeme zabývat v následujících odstavcích.
1. Podpora vyrovnání v arbitráži prostřednictvím technik řízení případů
Existuje několik technik řízení případů, jejichž cílem je zajistit průběžnou efektivitu rozhodčího řízení. Jedním z nich je „první konference case managementu“, někdy nazýván „první sezení“. Obvykle je to během první konference vedení, kdy strany a rozhodce projednají procesní harmonogram a podmínky.[8]
nicméně, jak poznamenala komise ICC pro arbitráž a ADR, „Techniky řízení případů nekončí u prvního“[9] konference o case managementu. Rozhodčí soudy mohou naplánovat další jednání v různých fázích rozhodčího řízení, volal "středoproudové konference“[10] nebo „hodnocení uprostřed arbitráže“.[11] Během těchto setkání, rozhodci se mohou ptát, zda se původní pozice stran změnily. Jejich hodnota je významná jako „strany dostanou příležitost potvrdit nebo přehodnotit svá očekávání ohledně výsledku, potenciálně zmenšit propast mezi oběma stranami a podpořit potenciální urovnání.“[12]
Jednou z konferencí středního proudu je „Kaplanovo otevření“ nebo „Kaplanovo slyšení“, myšlenka vyvinutá Neilem Kaplanem, známý rozhodce sídlící v Hongkongu. Tuto techniku popisuje sám Kaplan následovně:
Ve vhodnou dobu v arbitráži, pravděpodobně po prvním kole písemných podání a svědeckých výpovědí, ale dlouho před hlavním líčením, Tribunál by měl stanovit slyšení, na kterém oba právníci zahájí své příslušné případy před Tribunálem. Může se od nich vyžadovat, aby předem poskytli základní argumenty. Po vernisážích by měl každý znalec předložit své důkazy a vysvětlit oblasti rozdílu od znalce podobné disciplíny na druhé straně..[13]
Výhody této techniky lze shrnout následovně:[14]
1. Zajistí, že celý tribunál bude číst případ v mnohem dřívější fázi než dosud.
2. Soudu to umožní porozumět případu od tohoto bodu, a bude informovat o dalších přípravách případu.
3. Soudu to umožní vést smysluplný dialog s právníky o okrajových bodech, zbytečné důkazy a mezery v důkazech.
4. Usnadní tribunálu přidělování bodů stranám, které pak budou mít čas zvážit a odpovědět na ně.
5. Umožní to tribunálu setkat se a projednat problémy mnohem dříve než dosud, a tak splnit aspirace Reed Retreat.
6. Pomůže to zajistit rychlejší a, navrhoval bych, lepší ocenění.
7. Sbližování stran, se svým soudním poradcem, v dostatečném předstihu před slyšením, znamená, že existuje šance, že se alespoň část případu podaří vyřešit, nebo minimalizovány body nesouhlasu.
2. Mediační/vypořádací okna
Další technikou na podporu vyrovnání je, že rozhodci navrhnou tzv. mediační nebo vypořádací okno, které je „s cílem přimět strany, aby zvážily smírné řešení prostřednictvím mediace“.[15] Pokud se strany dohodnou na mediaci, rozhodci mohou také působit jako mediátoři podle několika vnitrostátních zákonů a institucionálních pravidel, jak je zmíněno výše.
nicméně, několik odborníků z praxe vyjádřilo obavy ohledně používání některých technik ADR/mediace ze strany rozhodců, a hlavně caucusing. Caucusing je technika typicky používaná mediátory, která zahrnuje vedení samostatných setkání mezi mediátorem a každou stranou individuálně. Jak uvedli Berger a Jensen, tuto techniku je třeba provádět opatrně:
I když potenciálně velmi efektivní, takový caucusing, při použití v rozhodčím řízení, vyvolává důležité otázky řádného procesu, pokud jde o právo stran na slyšení a zákaz ex parte komunikace s rozhodčím soudem.[16]
IV. Opatrnost při výkonu proaktivní role rozhodců při řešení sporů
Zatímco pravomoc rozhodců usnadnit vyrovnání je obecně přijímána, mělo by, nicméně, být vykonáván opatrně. Jednou z možných nevýhod rozhodce aktivně prosazujícího vyrovnání je ztráta jeho objektivity a nestrannosti. (alespoň v myslích stran) pokud urovnání selže a arbitráž bude obnovena.
Několik ustanovení se zabývá důsledky souhlasu stran, umožnit rozhodcům, aby jednali jako smírčí soudci a zprostředkovatelé a chránili je před námitky ohledně jejich nestrannosti. Například:
- Sekce 33(5) z Hongkongské nařízení o arbitráži stanoví, že „[n]o proti vedení rozhodčího řízení ze strany rozhodce lze vznést námitku pouze z toho důvodu, že rozhodce dříve vystupoval jako prostředník podle tohoto paragrafu.“
- Článek 19(5) z Švýcarská pravidla mezinárodní arbitráže také uvádí, že, když strany dají souhlas s tím, že rozhodce usnadní urovnání, „Jakákoli taková dohoda strany bude představovat vzdání se jejího práva napadnout nestrannost rozhodce na základě účasti rozhodce a znalostí získaných při přijímání dohodnutých kroků..“
Rovněž, Obecný standard 4(d) z Směrnice IBA o střetu zájmů v mezinárodní arbitráži stanoví, že dohoda stran „bude považováno za účinné zřeknutí se jakéhokoli potenciálního střetu zájmů, který může vyplynout z účasti rozhodce v takovém procesu, nebo z informací, které se rozhodce může v procesu dozvědět. Pokud pomoc rozhodce nepovede ke konečnému vyřešení případu, strany zůstávají vázány svým vzdáním se práva.“
nicméně, Obecný standard 4(d) tvrdí, že povinnost rozhodce zůstat nestranný je nanejvýš důležitá. Stanoví, že „bez ohledu na takovou dohodu, rozhodce odstoupí, pokud, v důsledku jeho zapojení do procesu vypořádání, rozhodce má pochybnosti o své schopnosti zůstat nestranný nebo nezávislý v budoucím průběhu rozhodčího řízení.“
Závěr
Zatímco podpora vyrovnání je na uvážení rozhodců jako součást jejich „vlastní pravomoc vést rozhodčí řízení“,[17] rozsah, v jakém se mohou aktivně účastnit jednání o vypořádání, se může lišit v závislosti na domácích a institucionálních pravidlech. Zatímco rozhodci nemohou stranám uložit vyrovnání, disponují několika technikami, jak jej účinně podporovat a usnadňovat. Použití těchto technik je, nicméně, být prováděn s opatrností. Rozhodci musí zajistit, aby požadavky na řádný proces byly řádně zajištěny a aby zůstaly objektivní a nestranné během celého procesu.
[1] Vidět, např., Vypořádání a arbitráž ICC, vydal Aceris Law LLC, 15 Smět 2021.
[2] G. Kaufmann-Kohler, Když rozhodci usnadňují vyrovnání: Směrem k nadnárodnímu standardu, Mezinárodní arbitráž (2009), str. 188. Viz také P. Marzolini, Rozhodce jako správce sporů – výkon pravomocí rozhodce jednat jako zprostředkovatel urovnání, v iniciativě arbitra: Když, Proč a jak by se měl používat?, Speciální řada ASA, Ne. 45 (2016); H. Raeschke-Kessler, Rozhodce jako zprostředkovatel urovnání, Mezinárodní arbitráž (2005); K. Petr Berger, J. Buď Jensen, Mandát arbitra k usnadnění urovnání, Int'l Comm. Arb. Rev. 58 (2017).
[3] Rozhodčí techniky a jejich (Přímé nebo Potenciální) Vliv na vypořádání, Pracovní skupina 4, Mezinárodní institut zprostředkování, 16 listopad 2021, str. 7.
[4] Občanský soudní řád 1998, Pravidlo 1.1.
[5] Například, LCIA, SCC, a Arbitrážní pravidla SIAC neobsahují v tomto ohledu žádné konkrétní ustanovení.
[6] Usnadnění urovnání v mezinárodní arbitráži, Komise ICC pro arbitráž a ADR (2023).
[7] Komise CEDR pro urovnání v mezinárodní arbitráži, Konečná zpráva (listopad 2009).
[8] Vidět, např., Zadávací podmínky v rozhodčím řízení ICC, vydal Aceris Law, 18 leden 2019.
[9] Usnadnění urovnání v mezinárodní arbitráži, Komise ICC pro arbitráž a ADR (2023), str. 6.
[10] Usnadnění urovnání v mezinárodní arbitráži, Komise ICC pro arbitráž a ADR (2023), str. 6.
[11] Rozhodčí techniky a jejich (Přímé nebo Potenciální) Vliv na vypořádání, Pracovní skupina 4, Mezinárodní institut zprostředkování, 16 listopad 2021), str. 31-35.
[12] Usnadnění urovnání v mezinárodní arbitráži, Komise ICC pro arbitráž a ADR (2023), str. 6.
[13] N. Kaplan, Pokud se to nezlomilo, Neměňte to, Německý arbitrážní deník (2014), str. 279. Viz také Rozhodčí techniky a jejich (Přímé nebo Potenciální) Vliv na vypořádání, Pracovní skupina 4, Mezinárodní institut zprostředkování, 16 listopad 2021, str. 31-35.
[14] N. Kaplan, Pokud se to nezlomilo, Neměňte to, Německý arbitrážní deník (2014), str. 279.
[15] Rozhodčí techniky a jejich (Přímé nebo Potenciální) Vliv na vypořádání, Pracovní skupina 4, Mezinárodní institut zprostředkování, 16 listopad 2021, str. 17.
[16] K. Petr Berger, J. Buď Jensen, Mandát arbitra k usnadnění urovnání, 2017 Int'l Comm. Arb. Rev. 58 (2017), str. 62.
[17] Rozhodčí techniky a jejich (Přímé nebo Potenciální) Vliv na vypořádání, Pracovní skupina 4, Mezinárodní institut zprostředkování, 16 listopad 2021, str. 8.