Arbitráž v rámci EU podle ECT shledána neslučitelnou s právem EU

Na 2 září 2021, v Moldavská republika v. Komstroy, Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) rozhodl, že Smlouva o energetické chartě („ECT“) arbitráže uvnitř EU byly v rozporu s právem EU.[1]

Pozadí případu

Energetici, zahájil ukrajinský producent, an na rozhodčí řízení stanovené v Článek 26(4)(b) ECT proti Moldavské republice.

Na 25 říjen 2013, a na rozhodčí soud vydal své rozhodnutí ve prospěch Energoalianů. Podle arbitrážního soudu, Moldavská republika nedodržela své mezinárodní závazky, a proto jí bylo nařízeno zaplatit peněžní částku Energoalianům na základě ECT.

O měsíc později, Moldavská republika podala žalobu na zrušení nálezu k odvolacímu soudu v Paříži, Francie. Na 12 duben 2016, odvolací soud rozhodčí nález zrušil z důvodu, že rozhodčí soud nesprávně prohlásil, že je příslušný. Soud se domníval, že kvůli absenci ekonomických příspěvků Energoalianů v Moldavsku, nedošlo k žádné investici ve smyslu ECT.

Nástupce Energoalianů, Komstroy, se proti rozhodnutí odvolal. Od a rozsudek ze dne 28 březen 2018, a Kasační soud zrušil rozhodnutí vydané odvolacím soudem dne 12 duben 2016, z důvodu, že odvolací soud přidal k výkladu pojmu investice podmínku, která není stanovena v ECT.

Věc tak byla vrácena zpět odvolacímu soudu zasedajícímu v jiném složení.

Před odvolacím soudem, Moldavská republika tvrdila, že zde nebyly žádné investice Energoalianů ve smyslu článku 26(1) ECT ve světle článku 1(6) Smlouvy o ES a spor tedy nemohl být předmětem rozhodčího řízení.

Naopak, Komstroy tvrdil, že na rozhodčí soud měl jurisdikci sporu, protože všechny podmínky uvedené v článku 26(1) ECT byli spokojeni.

Odvolací soud rozhodl řízení zastavit a postoupit ji Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí o předběžné otázce v následujících otázkách:[2]

Musí článek 1.6 Smlouvy o energetické chartě vykládat v tom smyslu, že nárok, který vznikl ze smlouvy o prodeji elektřiny a který nezahrnuje žádný příspěvek investora do hostitelského státu, představuje „investice“Ve smyslu tohoto článku?
Musí článek 26(1) Smlouvy o energetické chartě vykládat tak, že akvizice, investorem smluvní strany, pohledávka zřízená hospodářským subjektem, který nepochází z jednoho ze států, které jsou stranami této smlouvy, představuje investici?
Musí článek 26(1) Smlouvy o energetické chartě vykládat tak, že jde o pohledávku drženou investorem, které vznikly ze smlouvy o prodeji elektřiny dodávané na hranici hostitelského státu, může představovat investici provedenou v oblasti jiné smluvní strany, v případě, kdy investor nevykonává na území druhé smluvní strany žádnou hospodářskou činnost?

Rozhodnutí Soudního dvora EU

Soudní dvůr EU odpověděl, že definice investice v článku 1.6 Smlouvy o ES vyžadovalo ekonomický příspěvek investora v hostitelském státě, a proto nebylo nutné odpovídat na druhou a třetí otázku.

I když tuto otázku nepoložil odvolací soud, ale vznesena pouze Evropskou komisí a některými členskými státy EU, Soudní dvůr EU také vydal stanovisko k tomu, zda článek 26 Smlouvy o ES byla slučitelná s právem EU, protože stanovil arbitráž mezi investory se sídlem v EU a členskými státy EU.

Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že arbitráž v rámci EU podle ECT je neslučitelná s právem EU.

Dospět k tomuto závěru, odůvodnění SDEU bylo následující:

za prvé, Soudní dvůr EU měl za to, že vnitrostátní soudy členů EU by mohly podle čl Článek 267 Smlouvy o fungování Evropské unie který zní následovně:

Soudní dvůr Evropské unie je příslušný rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se:
(A) výklad Smluv;
(b) platnost a výklad aktů orgánů, těla, úřady nebo agentury Unie;
Pokud je taková otázka vznesena před jakýmkoli soudem nebo tribunálem členského státu, soud nebo tribunál může, domnívá -li se, že rozhodnutí v této otázce je nezbytné k tomu, aby mohl rozhodnout, požádat Soud, aby o tom rozhodl.
Pokud je taková otázka vznesena ve věci, která je projednávána před soudem členského státu, proti jehož rozhodnutím není podle vnitrostátního práva opravný prostředek, tento soud předloží věc Soudnímu dvoru.
Pokud je taková otázka vznesena ve věci, která je projednávána u soudu ve vztahu k osobě ve vazbě, Soudní dvůr Evropské unie jedná s minimálním zpožděním.

Podle SDEU, „Aby bylo zajištěno zachování těchto specifických vlastností a autonomie takto vytvořeného právního řádu, Smlouvy zavedly soudní systém, jehož cílem je zajistit jednotnost a jednotnost při výkladu práva EU. V souladu s článkem 19 VAŠE, je na vnitrostátních soudech a Soudu, aby zajistily úplné uplatňování tohoto práva ve všech členských státech a zajistily účinnou soudní ochranu práv jednotlivců podle tohoto práva, Soud má výlučnou pravomoc poskytnout konečný výklad tohoto zákona.“[3]

Druhý, protože EU je smluvní stranou ECT, ECT je aktem práva EU:[4]

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že dohoda uzavřená Radou, podle článků 217 a 218 SFEU představuje, pokud jde o Evropskou unii, akt jedné z jejích institucí, že ustanovení takové dohody tvoří nedílnou součást právního řádu Evropské unie od jejího vstupu v platnost a že, v kontextu tohoto právního řádu je Soudní dvůr příslušný rozhodnout o předběžné otázce ohledně výkladu této dohody.

Třetí, ECT je aktem práva EU, k výkladu by byl nezbytně nutný arbitrážní soud ECT, a dokonce použít, Právo EU při rozhodování sporu podle článku 26 ECT.[5] V souladu s tím, Soudní dvůr EU zjistil, zda na rozhodčí soud byl v rámci soudního systému EU a zda jej lze považovat za soud nebo tribunál členského státu ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. Soudní dvůr Evropské unie dospěl k závěru, že arbitrážní soudy jsou mimo právní systém EU, nemohli zajistit účinnou kontrolu nad právem EU.

Konečně, na podporu své pozice, Soudní dvůr EU rozlišoval mezi obchodní arbitráží a arbitráží uvedenou v článku 26 ECT. Podle soudu, v rozporu s arbitráží investor-stát, obchodní arbitráže “mají původ ve svobodně vyjádřených přáních dotčených stran“.[6]

Dopad rozhodnutí Soudního dvora EU na arbitráž v rámci EU

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie do značné míry navazuje na odůvodnění v Achmea BV proti Slovenské republice. I když rozhodnutí Soudního dvora EU nemá žádný dopad na budoucí rozhodnutí arbitrážních soudů vytvořených v souladu s článkem 26 ECT, investoři mohou být k investování skeptičtí, protože jejich ochrana v rámci EU je méně jistá.

Toto riziko nyní platí ještě více, například, ve Francii, den poté Moldavská republika v. Komstroy bylo vyneseno rozhodnutí, generální ředitelství státní pokladny zveřejnilo v tiskové zprávě, že investor EU proti členskému státu EU nezačne žádnou arbitráž založenou na ECT:

V tomto kontextu, Generální ředitelství financí chce opět upozornit francouzské investory působící na vnitřním trhu a evropské investory přítomné ve Francii na skutečnost, že proti členskému státu Evropské unie by nemělo být zahájeno žádné nové řízení o urovnání sporu mezi investorem a státem při uplatňování rozhodčí doložky TEC