Investiční arbitráž v rámci EU po Achmea

Tato poznámka se zabývá realitou investiční arbitráže uvnitř EU po rozsudku Soudního dvora Evropské unie v Achmea. Achmea bylo zpočátku označováno jako přelomové rozhodnutí, což vedlo k přijetí dalších kroků k zamezení investiční arbitráže v rámci EU. nicméně, nedávná rozhodnutí a rozsudky mohou zpochybnit účinnost této reformy.

**Pošta-Achmea Chaos**

v 2018, Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) vynesl dlouho očekávaný rozsudek, drží to “Články 267 a 344 SFEU [Smlouva o fungování Evropské unie] musí být vykládáno tak, že vylučuje ustanovení v mezinárodní dohodě uzavřené mezi členskými státy, jako je článek 8 Dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi Nizozemským královstvím a Českou a Slovenskou Federativní Republikou.“[1] Tento rozsudek byl průlomový.[2] Tento rozsudek rovněž stanovil cestu pro ukončení dvoustranných smluv mezi členskými státy EU. Investiční arbitráž v rámci EU

Změna začala tím Achmea rozsudek byl upevněn 5 Smět 2020, když 23 Členské státy podepsaly an dohoda o ukončení dvoustranných smluv o investicích uvnitř EU (Prodejci na Oznámení o rozhodčím řízení nereagovali).[3] Dohoda stanovila, že ačkoli bilaterální smlouvy o investicích uvnitř EU neslouží jako právní základ pro nové arbitráže, uzavřená arbitráž by neměla být dotčena.[4] Rakousko, Švédsko, Finsko, a Irská republika tuto dohodu nepodepsala.

Rozsudek v LC Corp proti Polsku

Jak je uvedeno ve Smlouvě, realitu investiční arbitráže v rámci EU po Achmea změnila. Tato reforma by mohla vést k domněnce, že EU je na cestě k úplnému zrušení investiční arbitráže v rámci EU. nicméně, realita není tak jednoduchá.

LC Corp je nizozemská společnost, která zahájila arbitráž UNCITRAL proti Polské republice v rámci nizozemsko-polské BIT (1992), který upravoval rozhodčí řízení podle Rozhodčího řádu Svazu obchodu s obilím a krmivy. Polsko požádalo amsterodamský odvolací soud, aby nařídil předběžné opatření, které společnosti LC Corp nařídí další prosazování jejího nároku. I přes ukončení nizozemsko-polské BIT souhlasem dne 2 Únor 2019,[5] a následná dohoda, že BIT nebudou sloužit jako jurisdikční důvod pro nové investiční spory, a Odvolací soud v Amsterdamu žádosti Polska nevyhověl.[6]

Před rozsudkem amsterodamského odvolacího soudu, případ projednával okresní soud v Amsterdamu, který, v rozhodnutí ve věci samé, rozhodl, že ačkoli by právo EU vylučovalo investiční arbitrážní řízení v rámci EU, neexistuje žádný právní základ pro rozhodování o jurisdikci soudu se sídlem v Londýně s ohledem na Kompetenční kompetence zásada [7] zakotvené v anglickém zákoně o arbitráži 1996.[8]

Anglická rozhodnutí následují Achmea

Rozhodnutí nizozemských soudů v Polsko proti LC Corp nejsou izolované. Soud ICSID sídlící v Londýně Adria Group BV proti Chorvatsku zvolil podobný přístup. V té arbitráži, na základě chorvatsko-nizozemské BIT (1998), tribunál zamítl námitku Chorvatska proti jurisdikci na základě Achmea rozsudek, s odkazem na rozsudky SDEU jako nezávazné pro tribunály ICSID:

V právu EU neexistuje žádný koncept závazného precedentu, co je důležitější, Tribunál není institucí EU ani jednoho z jejích členských států. Žádné z arbitrážních rozhodnutí, o něž se Komise opírá, nepodporuje její návrh, že rozsudky SDEU jsou závazné pro rozhodčí soud ICSID.[9]

navíc, týkající se Dohody, soud rozhodl, že „investor[s] nemůže být zpětně zbavena práva spoléhat se na bezpodmínečný souhlas s arbitráží daný každým státem v […] BIT.“[10]

Anglické soudy opakovaně zaujaly přístup ignorující Achmea rozsudku a Dohody. V řízení o uznání rozhodčího nálezu týkajícího se Infrastructure Services Lucembursko vs. Španělsko[11] soud rozhodl, že právo EU nemá přednost před Smlouvou o energetické chartě, s důrazem na již existující smluvní závazky, a uznal ocenění:

Otázka práva EU se nekvalifikuje jako [výjimečnou okolnost]; a v každém případě, přednost práva této jurisdikce a dodržování závazků Spojeného království z vlastních mezinárodních smluvních závazků podle úmluvy ICSID (jak je uvedeno v 1966 Akt) by v každém případě měl nejvyšší soud přednost.
nicméně, podle mého soudu je to prostě jiný způsob, jak Španělsko tvrdí, že jak ECT, tak úmluva ICSID […] by měly být vykládány ignorováním jejich jasných podmínek týkajících se řešení sporů, před udělením úplné nadřazenosti rozhodnutí SDEU před těmito již existujícími smluvními závazky všech států. Nepřipouštím, že je to správný přístup.[12]

Neúspěšné omezení investiční arbitráže v rámci EU?

Nedávná rozhodnutí soudů a tribunálů by mohla člověka napadnout, jak se poté změnila realita investiční arbitráže v rámci EU Achmea a zda byl tento rozsudek SDEU tak průlomový, jak se kdysi myslelo. Vskutku, ačkoli většina členských států EU souhlasila s ukončením interních dvoustranných dohod o investicích, významná část těchto smluv má ustanovení o skončení platnosti (15 let v případě nizozemsko-polské BIT).[13] V závislosti na sídle rozhodčího řízení, oba Achmea rozsudek a dohoda mohou mít různé důsledky.

Jak je uvedeno výše, Soudy sídlící v Londýně otevírají dveře investiční arbitráži v rámci EU. V porovnání, pro soudy se sídlem v EU by bylo mnohem obtížnější překonat jurisdikční překážky. Proto, důsledky toho Achmea rozsudek a dohoda jsou mnohem méně přísné v jurisdikcích mimo EU. nicméně, je nezbytné mít na paměti, že rozhodnutí založené na dohodě BIT v rámci EU by čelilo dalším problémům, pokud by bylo vymáháno v členském státě EU.

Závěr

Rozsudek SDEU v Achmea spustil dominový efekt, což vedlo k dohodě mezi většinou členských států EU o ukončení intra-EU BITs. Někteří považovali tento posun za přelomový. nicméně, čas ukázal, že realita investiční arbitráže v rámci EU po Achmea je méně strohá. Soudy a tribunály sídlící mimo EU prosazují smlouvy BIT uvnitř EU, a soudy v EU nemohou v takových situacích zasahovat. Proto, i přes Achmea a Dohodou, investiční arbitráž v rámci EU, i když značně omezené, je stále možné.