Na 14 červenec 2022,[1] a výkon rozhodnutí Micula ICSID byl zamítnut lucemburským kasačním soudem.
Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení výkonu nálezu vydaného rozhodčím soudem dne 11 prosinec 2013 v Ioan Mikula, Viorel Micula, S.C. European Food S.A, S.C. Společnost Starmill S.R.L. a S.C. Multipack S.R.L. proti. Rumunsko („Cena" nebo "Cena Micula“).[2]
Podle Nejvyššího soudu, kdy Rumunsko vstoupilo do Evropské unie („ME“), rozhodčí smlouva stanovená v Dvoustranná investiční smlouva mezi Švédskem a Rumunskem („BIT“) staly neslučitelné s právem EU. V souladu s tím, arbitrážní smlouva od tohoto data postrádala jakoukoli platnost a Rumunsko se nikdy nevzdalo své jurisdikční imunity.
Rozhodnutí lucemburského kasačního soudu je sporné z několika důvodů, nicméně.
Procesní pozadí vymáhání ceny Micula ICSID
v 1998, podle mimořádného nařízení vlády č. 24/1998 („Nařízení“),[3] Rumunsko zavedlo určité ekonomické pobídky, jako jsou osvobození od cla, podporovat rozvoj některých znevýhodněných regionů Rumunska.
Na základě vyhlášky obsahující pobídky, u nichž se očekávalo zachování po dobu deseti let, Viorel a Ioan Micula a jejich společnosti („Žadatelé“) provedla značné investice ve znevýhodněných regionech Rumunska.
nicméně, v 2005, Rumunsko tyto ekonomické pobídky zrušilo. Podle žalobců, předčasné zrušení ekonomických pobídek ze strany Rumunska představovalo porušení povinností státu podle švédsko-rumunské BIT, která vstoupila v platnost dne 1 duben 2003.[4]
v 2006, Viorel a Ioan Micula a jejich společnosti předložili svůj nárok vůči Rumunsku ICSID.
Paralelně, Rumunsko vstoupilo do Evropské unie v r 2007.[5]
Žalobci získali konečný nález v 2013. V souladu s Cenou, Rumunsko bylo povinno zaplatit více než 376 milionů rumunských lei, plus úrok.[6]
Rumunsko přistoupilo k částečnému vyplacení ceny. nicméně, v 2015, Evropská komise se domnívala, že taková platba představuje nezákonnou státní podporu a brání Rumunsku v provedení jakékoli další platby.[7]
V červnu 2019, Tribunál zrušil rozhodnutí Evropské komise na základě skutečnosti, že nález uznal nárok na odškodnění investorů existujících před přistoupením Rumunska k EU. tudíž, Evropská komise nemohla na tento případ použít pravidla EU pro státní podporu:[8]
83 According to settled case-law, platí nová pravidla, z principu, bezprostředně na budoucí důsledky situace, která nastala za starých pravidel (viz rozsudek o 11 prosinec 2008, Komise proti Svobodnému státu Sasko, C-334/07 P, ME:C:2008:709, odstavec 43 a citovaná judikatura).
84 V projednávaném případě, vzhledem ke specifické povaze rozhodčího nálezu, což je patrné, mimo jiné, z bodu odůvodnění 146 napadeného rozhodnutí, nelze mít za to, že účinky tohoto zadání představují budoucí účinky situace vzniklé před přistoupením ve smyslu judikatury citované v odst. 83 výše, protože toto ocenění zpětně vyvolalo definitivně nabyté účinky, které pouze „uvedlo“ pro minulost, to znamená, účinky, které, částečně, byly založeny již před přistoupením.
Evropská komise se proti rozhodnutí Tribunálu odvolala dne 27 srpen 2019 před Soudním dvorem Evropské unie („SDEU“).[9] V lednu 2022, SDEU rozhodl ve prospěch Evropské komise a měl za to, že Evropská komise je kompetentní rozhodnout, že částečná platba Rumunska v rámci ocenění ve prospěch bratří Miculů by byla v rozporu s pravidly státní podpory. Soudní dvůr měl rovněž za to, že Achmea případ byl pro tento případ relevantní.[10]
Vymáhání Zamítnuto Nejvyšším soudem Lucemburska
v 2015, prezident okresního soudu vévodství v Lucemburku nařídil výkon nálezu.
Rumunsko se proti rozhodnutí odvolalo. v 2021, odvolací soud zamítl odvolání Rumunska. Podle soudu, Rumunsko se vzdalo práva dovolávat se jurisdikční imunity uzavřením švédsko-rumunské BIT.
Proti všem očekáváním, lucemburský kasační soud poté zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, které potvrdil výkon nálezu. Podle kasačního soudu, rozhodčí doložka v rámci švédsko-rumunské BIT byla zrušena, když Rumunsko vstoupilo do EU v r 2007:[11]
[L]souhlas s tím, že Rumunsko dalo možnost vést proti němu spor s investory v rámci rozhodčí doložky stanovené v čl. 7(5) BIT je, od vstupu Rumunska do Evropské unie 1. ledna 2007, "bez jakéhokoli předmětu" (směřovat 145 výše uvedeného rozsudku) protože je to v rozporu s články 267 a 344 SFEU, tak, že tyto články vylučují vyvozování z článku 7(5) BIT vzdání se jurisdikce a to, provedením této srážky, odvolací soud k těmto článkům nepřihlédl, a, druhé odvětví, vyvozením toho, že se Rumunsko vzdalo své jurisdikční imunity, ze souhlasu, který Rumunsko poskytlo k článku 7(5) ty TBI.
Důsledky rozhodnutí lucemburského kasačního soudu o výkonu rozhodnutí
Lucemburský kasační soud pravděpodobně nesprávně vykládá úmluvu ICSID tím, že se domnívá, že relevantním okamžikem pro rozhodnutí, že se stát vzdal své jurisdikční imunity, je datum, kdy se žádá o výkon.
Podle článku 25(1) úmluvy ICSID, „Příslušnost střediska se vztahuje na všechny právní spory vzniklé přímo z investice, mezi smluvním státem (nebo jakýkoli dílčí útvar nebo agentura smluvního státu, které středisko určilo tento stát) a státní příslušník jiného smluvního státu, které strany sporu písemně souhlasí s předložením středisku. Když strany daly souhlas, žádná strana nemůže svůj souhlas jednostranně odvolat.“[12]
Vstupem do švédsko-rumunského BIT, Rumunsko souhlasilo s předložením sporů rozhodčímu řízení ICSID, jak je výslovně uvedeno v článku 7 uvedené BIT:[13]
(1) Jakýkoli spor týkající se investice mezi investorem jedné smluvní strany a druhou smluvní stranou bude platit, Pokud možno, vyřešit smírně.
(2) Nelze-li takový spor urovnat do tří měsíců ode dne, kdy jej investor vznesl, písemným oznámením smluvní straně, každá smluvní strana tímto souhlasí s předložením sporu, dle volby investora, pro řešení mezinárodní arbitráže buď:
i) Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ICSID) pro urovnání smírčím nebo rozhodčím řízením podle Washingtonské úmluvy 18 březen 1965 o řešení investičních sporů mezi státy a státními příslušníky jiných států, (Washingtonská úmluva); nebo
ii) ad hoc tribunál zřízený podle arbitrážních pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRALNÍ). Orgánem oprávněným ke jmenování podle uvedených pravidel je generální tajemník ICSID.
V souladu s tím, Rumunsko nabídlo svůj souhlas s arbitráží ICSID uzavřením švédsko-rumunské BIT dne 1 duben 2003.
Jak je uvedeno výše, úmluva ICSID vyžaduje písemný souhlas obou stran sporu, stát a zahraniční investor. V mezinárodní investiční arbitráži je dobře zavedeno, že investor může přijmout nabídku souhlasu obsaženou v BIT zahájením řízení ICSID.[14]
Viorel a Ioan Micula a jejich společnosti přijali nabídku souhlasu obsaženou ve švédsko-rumunském BIT, když předložili svůj nárok na ICSID 28 červenec 2005.[15]
Ve světle výše uvedeného, v rozporu se stanoviskem lucemburského kasačního soudu, relevantní čas pro rozhodnutí, zda se stát vzdal své jurisdikční imunity, je pravděpodobně okamžik, kdy je podepsána rozhodčí smlouva, tj., 1 duben 2003.
Sága Miculas zdaleka nekončí. Evropská komise zahajuje kvůli Spojenému království řízení pro porušení práva (pravděpodobně správně) rozhodnutí Nejvyššího soudu o povolení výkonu nálezu.
Další rozhodnutí evropských vnitrostátních soudů mohou jen potvrdit, že pro evropské investory je obtížné vymáhat ocenění v Evropské unii proti členským státům.
[1] Lucembursko, Kasační soud, Případ č. 116/2022, Cas-2021-00061 ze dne 14 červenec 2022.
[2] Ioan Mikula, Viorel Micula, S.C. European Food S.A, S.C. Společnost Starmill S.R.L. a S.C. Multipack S.R.L. proti. Rumunsko, Případ ICSID č. ARB / 05/20, Cena, 11 prosinec 2013.
[3] Mimořádné nařízení vlády č. 24/1998 efektivní na 2 říjen 1998, EGO 24/1998.
[4] Dohoda mezi vládou Švédského království a vládou Rumunska o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne 29 Smět 2002 a vstoupil v platnost dne 1 duben 2003.
[5] Evropská komise, Dva noví členové se připojují k EU Family, 28 prosinec 2006, https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/IP_06_1900 (poslední přístup 21 červenec 2022).
[6] Ioan Mikula, Viorel Micula, S.C. European Food S.A, S.C. Společnost Starmill S.R.L. a S.C. Multipack S.R.L. proti. Rumunsko , Případ ICSID č. ARB / 05/20.
[7] rozhodnutí Komise (ME) 2015/1470 z 30 březen 2015 o státní podpoře SA.38517 (2014/C) (ex 2014/NN) provedlo Rumunsko — Arbitrážní nález Micula proti Rumunsku ze dne 11 prosinec 2013.
[8] Rozsudek Tribunálu, Malý v. Evropská komise ze dne 18 červen 2019.
[9] Podáno odvolání 27 srpen 2019 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (Druhá komora, Rozšířené složení) doručeno v 18 červen 2019 ve věci T-624/15: Evropské potraviny e.a. proti Komisi (Věc C-638/19 P).
[10] Vidět, např., Aceris Law LLC, Investiční arbitráž v rámci EU: Dopad prohlášení členských států EU v důsledku Achmea, ze dne 6 Smět 2019.
[11] Lucembursko, Kasační soud, Případ č. 116/2022, Cas-2021-00061 ze dne 14 červenec 2022.
[12] Úmluva ICSID, Článek 25(1).
[13] Dohoda mezi vládou Švédského království a vládou Rumunska o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne 29 Smět 2002 a vstoupil v platnost dne 1 duben 2003, Článek 7 (důraz byl přidán).
[14] Vidět, např., Americká výroba & Obchodování, Inc. proti. Zairská republika, Případ ICSID č. ARB/93/1, 10 Únor 1997, pro. 5.23; AAPL v. Srí Lanka, Případ ICSID č. ARB / 87/3, Cena, 27 červen 1990; Fedax v. Venezuela, Případ ICSID č. ARB / 96/3, Rozhodnutí o soudní příslušnosti, 11 červen 1997; ČSOB v. Slovensko, Případ ICSID č. ARB / 97/4, Rozhodnutí o soudní příslušnosti, 24 Smět 1999.
[15] Ioan Mikula, Viorel Micula, S.C. European Food S.A, S.C. Společnost Starmill S.R.L. a S.C. Multipack S.R.L. proti. Rumunsko, Případ ICSID č. ARB / 05/20, Cena, 11 prosinec 2013, pro. 10.