Mezinárodní arbitráž v Jordánském hášimovském království („Jordán“) se řídí Zákon č. 31 z 2001 („Arbitrážní zákon“). Jordánský arbitrážní zákon byl od svého vstupu v platnost několikrát novelizován 16 červenec 2001. Jordánský arbitrážní zákon je z velké části založen na Egyptský zákon o arbitráži č. 27 z 1994 („Egyptský zákon o arbitráži“), který je, na oplátku, založeno na Modelový zákon UNCITRAL z 1985. Změny zavedené v 2018 byly významné, z nichž mnohé lze vysledovat k Modelový zákon UNCITRAL ve znění pozdějších předpisů 2006. Novela zákona o rozhodčím řízení nyní poskytuje více jasnosti v řadě nejasností z předchozích verzí zákona o rozhodčím řízení, jak je vysvětleno níže.
Jordánský arbitrážní zákon se vztahuje na každou konvenční arbitráž vedenou v Jordánském království a na každou arbitráž, kde se strany dohodly, že arbitráž bude podléhat zákonu, bez ohledu na povahu právního vztahu, který vedl ke sporu (Článek 3(A) zákona o rozhodčím řízení). Jordánský arbitrážní zákon je uspořádán do následujících kapitol:
- Obecná ustanovení (Články 2-8)
- Arbitrážní dohoda (Články 9-13)
- Arbitrážní tribunál (Články 14-23)
- Arbitrážní řízení (Články 24-35)
- Rozhodčí nález a řízení o ukončení (Článek 36-47)
- Neplatnost rozhodčího nálezu (Články 48-51)
- Vymáhání cen (Články 52-57)
Arbitrážní dohoda
Článek 9 zákona o rozhodčím řízení, podobně jako Egyptský zákon o arbitráži, definuje rozhodčí smlouvu jako dohodu stran, definuje rozhodčí smlouvu jako dohodu stran, definuje rozhodčí smlouvu jako dohodu stran, definuje rozhodčí smlouvu jako dohodu stran.
definuje rozhodčí smlouvu jako dohodu stran, včetně elektronické korespondence (Článek 10). Novelizovaný zákon o rozhodčím řízení také konkrétně stanoví začlenění odkazem na rozhodčí smlouvu obsaženou v jiném dokumentu, jako článek 10(b) zákona o rozhodčím řízení stanoví, že „[t]odkaz ve smlouvě na ustanovení jiného dokumentu, jako je vzorová smlouva nebo mezinárodní úmluva, která obsahuje rozhodčí doložku, představuje rozhodčí smlouvu, pokud to strany výslovně nevyloučí“.
Podle článku 11 zákona o rozhodčím řízení, může být uzavřena i rozhodčí smlouva (1) před vznikem sporu, ať už ve formě samostatné dohody nebo obsažené v konkrétní smlouvě vzniklé mezi dvěma stranami, nebo (2) po vzniku sporu, i když byl takový spor předmětem žaloby u jakéhokoli „soudní orgán“ (v takovém případě, dohoda musí přesně určit předmět sporu, nebo jinak je považován za neplatný).
Ohledně arbitrability sporů podle jordánského práva, Článek 10(d) zákona o rozhodčím řízení nyní výslovně stanoví, že předchozí rozhodčí smlouvy v pracovních smlouvách a spotřebitelských smlouvách na předtištěných formulářích jsou neplatné.. To je také v souladu s předchozími rozhodnutími jordánských soudů, které rozhodly, že spory vyplývající z pracovních smluv nemohou být předloženy k rozhodčímu řízení.
Předchozí judikatura a doktrína stanovily, že zákon o rozhodčím řízení opravňuje rozhodčí řízení pro spory týkající se „finanční zájmy“.[1] Další pokyny ohledně toho, které spory jsou podle jordánského práva považovány za spory bez arbitráže, lze nalézt v jordánském občanském zákoníku, který to specifikuje (A) záležitosti, které nemusí být v obchodě (jako jsou drogy, dluhy z hazardu, atd.); a (b) věci odporující veřejnému pořádku nebo dobrým mravům, nemusejí být předmětem platné smlouvy, a proto jsou rovněž nerozhodné.[2]
Zákon platný pro řízení, sídlo a jazyk rozhodčího řízení
Strany se mohou svobodně dohodnout na jakémkoli postupu použitelném pro rozhodčí řízení a mohou se svobodně odvolat na jakákoli rozhodčí pravidla, v Jordánsku nebo v zahraničí, jak je výslovně uvedeno v čl 24(A) zákona o rozhodčím řízení. Článek 25 dále stanoví, že stranám musí být poskytnuta stejná příležitost předložit svůj případ, a že řízení bude vedeno efektivně a hospodárně, vyhnout se zbytečným výdajům, za účelem dosažení spravedlivého a rychlého vyřešení sporu.
Strany se také mohou svobodně dohodnout na jakémkoli místě rozhodčího řízení, v Jordánsku nebo v zahraničí. Nedosažení takové dohody, místo/sídlo rozhodčího řízení určí rozhodčí soud, s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, jak je uvedeno v článku 27 zákona o rozhodčím řízení.
Strany se také mohou dohodnout na jazyce rozhodčího řízení. V případě neexistence dohody stran, o jazyce rozhodčího řízení rozhodne rozhodčí soud. Pokud se strany nedohodly na konkrétním jazyce a/nebo jazyk neurčil tribunál, výchozím jazykem je arabština (Článek 28).
Rozhodci
Podle jordánského arbitrážního zákona, rozhodčí soud se skládá z jednoho nebo více rozhodců. Číslo musí být liché, nicméně. V případě neexistence dohody stran o počtu rozhodců, výchozí počet je tři, jak je stanoveno v článku 14 zákona o rozhodčím řízení.
Jordánský arbitrážní zákon (Článek 15) nestanoví žádné konkrétní požadavky na to, kdo může být jmenován rozhodcem, pouze naznačí, že nemůže být nezletilý, zadržená osoba, nebo osoba zbavená svých občanských práv na základě rozsudku proti ní pro trestný čin nebo přestupek proti cti, nebo z důvodu prohlášení jeho úpadku (i v případě, že byl rehabilitován).
Jordánský zákon o arbitráži rovněž nestanoví žádné zvláštní požadavky, pokud jde o pohlaví nebo národnost rozhodců (Článek 15 (b)). Při přijímání svého mandátu, rozhodčí je povinen předložit svůj souhlas písemně a zveřejnit veškeré okolnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o jeho nestrannosti nebo nezávislosti (Článek 15(C)). Rozhodčí zákon proto stanoví specifická pravidla a ukládá rozhodci povinnost sdělit po celou dobu trvání rozhodčího řízení veškeré okolnosti, které mohou zpochybnit jeho nestrannost nebo nezávislost..
Strany se také mohou svobodně dohodnout na postupu výběru rozhodců. Při absenci takové dohody, standardní postup uvedený v článku 16 zákona o rozhodčím řízení:
A. Obě rozhodčí strany se mohou svobodně dohodnout na výběru rozhodců a na způsobu a datu jejich výběru. Pokud taková dohoda není, je třeba dodržet následující postupy:
1. Pokud se rozhodčí soud skládá z jediného rozhodce, bude jmenován, na žádost kterékoli strany, příslušným soudcem.
2. Pokud se rozhodčí soud skládá ze tří rozhodců, každá strana jmenuje jednoho rozhodce a dva takto jmenovaní rozhodci jmenují třetího rozhodce. Pokud některá ze stran nejmenuje svého rozhodce do patnácti dnů ode dne obdržení žádosti, aby tak učinila druhá strana, nebo pokud se dva jmenovaní rozhodci nedohodnou na třetím rozhodci do patnácti dnů ode dne jmenování později jmenovaného rozhodce, jmenování bude provedeno, na žádost kterékoli strany, příslušným soudcem. Třetí arbitr, zda jmenovaní dvěma jmenovanými rozhodci nebo příslušným soudcem, bude předsedat rozhodčímu soudu.
b. Pokud jsou strany rozhodčího řízení tři a více, mohou se dohodnout na počtu rozhodců, způsob jejich jmenování a způsob určení předsedy mezi nimi a v případě nesouhlasu se postupuje podle následujících postupů:
1. Pokud se dohodnou na počtu rozhodců a způsobu jejich jmenování, aniž by se mezi nimi shodli na způsobu určení předsedy, předseda bude určen konsensuální dohodou členů rozhodčího soudu, a v případě, že by nebylo možné v této situaci určit předsedu, poté jej jmenuje příslušný soudce [předseda] na žádost stran rozhodčího řízení.
2. Je-li ujednán počet rozhodců bez ujednání způsobu jejich jmenování, příslušný soudce je jmenuje podle dohodnutého počtu a určí mezi nimi předsedu.
3. Pokud se strany rozhodčího řízení nedohodly na počtu rozhodců a způsobu jejich jmenování, počet rozhodců je tři, jmenuje příslušný soudce, který mezi nimi určí předsedu.
C. Pokud některá ze stran poruší dohodnuté postupy výběru rozhodců, obě strany se nedohodly na způsobu provádění těchto postupů, dva jmenovaní rozhodci se nedohodli na věci, která by měla být dohodnuta, nebo pokud třetí osoba neplní funkci, která jí byla v tomto ohledu svěřena, poté příslušný soudce, na žádost kterékoli strany, provést požadované opatření nebo funkci po vyslechnutí druhé strany.
d. Při výběru rozhodce, příslušný soud přihlédne k podmínkám vyžadovaným tímto zákonem i k těm, na kterých se strany dohodly, a rozhodnutí o jmenování rozhodce vydá urychleně, po vyslechnutí druhé strany.
Podle článku 17(A) zákona o rozhodčím řízení, rozhodce lze napadnout, pokud existují závažné okolnosti, které vzbuzují pochybnosti o jeho nestrannosti nebo nezávislosti. Žádná ze stran nemůže napadnout rozhodce jmenovaného touto stranou nebo na jehož jmenování se podílela, s výjimkou důvodu, o kterém se strana dozvěděla po jejich jmenování (Článek 17 (b)). Výzva k rozhodci se podává písemně soudu. Co je zvláštní, nicméně, a liší se od řešení stanoveného v egyptském právu, je, že místní jordánské soudy mají pravomoc rozhodnout o výzvě.
Rozhodcům jsou rovněž jasně svěřeny pravomoci buď z vlastní iniciativy, nebo na žádost strany nařídit prozatímní nebo konzervativní opatření nebo požadovat zajištění nákladů, jak je konkrétně uvedeno v čl 23 zákona o rozhodčím řízení. To lze provést buď před zahájením rozhodčího řízení, nebo v jeho průběhu. Jordánský občanský procesní zákon č. 24 z 1988 je zde také relevantní, neboť stanoví, že žalobci mohou rovněž požádat soudce ve zkráceném řízení o návrh na obstavení a/nebo zmrazení majetku žalovaného jako předběžné opatření.
Arbitrážní ceny
Podle článku 36 zákona o rozhodčím řízení, rozhodčí soud použije rozhodné hmotné právo podle volby stran. Rozhodčí soud může také, pokud je k tomu výslovně oprávněn, působit jako „přátelský skladatel“ a rozhodnout o podstatě sporu v souladu s pravidly spravedlnosti a poctivosti (Stejně dobro).
Konečný rozhodčí nález musí být vydán ve lhůtě, na které se strany dohodnou resp, v případě neexistence takové dohody, do dvanácti měsíců od zahájení rozhodčího řízení. Rozhodci mohou rozhodnout o prodloužení této lhůty nejvýše o dalších dvanáct měsíců, pokud se strany nedohodnou na delší lhůtě prodloužení. Ocenění musí být písemné, podepsané jediným rozhodcem nebo většinou tribunálu, v takovém případě musí být v nálezu uvedeny důvody nepodepsání menšiny (Článek 41). Rozhodčí soud má rovněž pravomoc vydávat prozatímní nebo dílčí rozhodnutí před vydáním konečného rozhodnutí.
Uznání a výkon zahraničních rozhodčích nálezů v Jordánsku
Jordan podepsal Newyorská úmluva o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích cen již v 1958. Úmluva byla, nicméně, ratifikováno pouze dne 15 listopad 1979. Zajímavě, Jordan učinil poměrně neobvyklé prohlášení politického charakteru, uvádějící to, „Vláda Jordánska není vázána žádnými cenami, které uděluje Izrael nebo kterých je Izraelec stranou“.[3]
Jordánsko je také jednou z prvních šesti arabských zemí, které ratifikovaly Úmluva Ligy arabských států o výkonu soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů v 1952 v rámci Ligy arabských států. Tato úmluva byla poté zrušena Rijádská arabská úmluva o soudní spolupráci z 1983, jehož stranou je i Jordan.
V Jordánsku, rozhodčí nález lze zrušit z procesních důvodů. Podle článku 49 zákona o rozhodčím řízení, návrh na zrušení/zrušení není přípustný, kromě následujících případů:
- Pokud neexistuje platná písemná rozhodčí smlouva, nebo je taková smlouva vypovězena z důvodu uplynutí její lhůty;
- Li, v době uzavření rozhodčí smlouvy, kterákoli ze dvou rozhodčích stran byla nezpůsobilá nebo nezletilá podle zákona, kterým se řídí její postavení;
- Pokud některá ze dvou rozhodčích stran nemohla předložit svou obhajobu, protože nebyla řádně informována o jmenování rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo z jakéhokoli jiného důvodu, který nemohla ovlivnit;
- Pokud rozhodčí soud vyloučil použití práva, na kterém se strany dohodly, aby se řídil předmět sporu;
- Pokud rozhodčí soud vyloučil použití práva, na kterém se strany dohodly, aby se řídil předmět sporu;
- Pokud rozhodčí soud vyloučil použití práva, na kterém se strany dohodly, aby se řídil předmět sporu. Nicméně, lze-li části nálezu týkající se záležitostí, které jsou předmětem rozhodčího řízení, oddělit od těch, které takto předmětem nejsou, pak se neplatnost vztahuje pouze na posledně uvedené části;
- Nesplnil-li rozhodčí soud podmínky nálezu způsobem ovlivňujícím jeho obsah, nebo byl nález založen na neplatném rozhodčím řízení, které se ho týkalo.
Žádost o zrušení je třeba podat ke kasačnímu soudu v rámci 30 dnů ode dne doručení rozhodčího nálezu.
Pokud jde o výkon rozhodčích nálezů, má se za to, že ocenění udělená v souladu se zákonem mají pravomoc jen způsobit na území Jordánského království (Článek 52).
Důvody pro odpor vymáhání, jak je stanoveno v článku 54, zahrnout:
1. Cena zahrnuje porušení veřejného pořádku v království. Pokud lze oddělit tu část ocenění včetně takového porušení [from others], výkon druhého dílu může soud nařídit(s)
2. Rozhodnutí nebylo řádně oznámeno straně, proti které bylo vydáno.
Stejně jako v jiných arabských zemích (vidět, např., our previous comments on Mezinárodní Arbitráž v Bahrajnu, Mezinárodní arbitráž v Ománu, Mezinárodní arbitráž v Kuvajtu, Stavební arbitráž na Středním východě nebo Rozhodčí řízení DIAC), Jordánsko zavedlo významné pozitivní změny modernizující svou arbitrážní legislativu, aby byla atraktivnější pro přeshraniční podnikání.
[1] D. Kolo, J. EL Ahdab., a kol, Arbitráž s arabskými zeměmi, „Arbitráž v Jordánském hášimovském království“, (Kluwer Law International 2011), str. 266.
[2] Jordanian Civil Code from 1 leden 1977, Zákon č. 43/1976 z 1976, Článek 30.
[3] Vidět Newyorská arbitrážní úmluva, Smluvní státy, Dostupné v: https://www.newyorkconvention.org/country. In response to the declaration made by Jordan, ve sdělení, které generální tajemník obdržel dne 23 červen 1980, izraelská vláda prohlásila následující: “Izraelská vláda vzala na vědomí politický charakter prohlášení jordánské vlády. Podle názoru izraelské vlády, tato úmluva není vhodným místem pro taková politická prohlášení. navíc, uvedené prohlášení nemůže žádným způsobem ovlivnit jakékoli závazky, které jsou pro Jordánsko závazné podle obecného mezinárodního práva nebo podle zvláštních úmluv. Pokud jde o podstatu věci, izraelská vláda zaujme vůči jordánské vládě postoj naprosté reciprocity.”